ČTK uveřejnila „kachnu“ nebo se PČR dopustila nezákonného jednání

Zdeněk Jemelík

Zpráva o zahájení trestního stíhání kladenského soudce Vlastimila Matuly, šířená ČTK a Českou televizí,  je podezřelá. Trestní stíhání soudce je možné pouze se souhlasem prezidenta republiky. V tomto případě PČR o vydání pana soudce pana prezidenta nepožádala, tudíž nemohl být k trestnímu stíhání vydán. Buď ČTK uveřejnila „kachnu“, nebo se PČR dopustila nezákonného jednání. Věřím, že jak ČTK, tak ministr vnitra tento faux pas vysvětlí. Na věci je zvláštní i to, že zpráva o stíhání soudce byla uvedena s plným jménem, zatímco jeho „komplic“ - bývalý úředník ministerstva spravedlnosti, zůstal v anonymitě.

MUSÍ KLAUS UKAZOVAT SLIPY?

Petr Paulczynski

Aneb o "antilidech", komunistickém myšlení, presstitutkách a blbých odpovědích na blbé dotazy. Ještě neuplynulo ani 10 dní, kdy se mediálním prostorem neslo hýkání o ceně-neceně udělené-neudělené nadací Konrad Adenauer Stifftung Václavu Klausovi. Téma však vyšumělo. Zato Klausův výrok na téma jednoho tendenčního dotazu novinářky ze serveru Aktuálně při Klausově autogramiádě, rezonuje diskuzemi kam virtuální oko pohlédne. Cože se tak světodějného odehrálo? Prezident označil článek na Aktuálně za nenávistný a redaktorku Nosálkovou za soudružku. Na autogramiádě to zahustil výrokem  "to je neuvěřitelné, co jste za antilidi," čímž odpověděl na dotaz: Jaké příjmy máte z vydávání svých knih v Česku i v zahraničí? Nedivím se, že nechal cloumat zlost svým majestátem. Protože od typicky českých dotazů na něčí peníze ke zkoumání toho jaké nosí slipy je už je jenom kousek. Nešlo totiž o myšlenku majetkového přiznání, které prezident nemusí podávat, ale o bohapustou drzost hraničící s dotazem na značku spodního prádla. (Nehledě k tomu, že peníze za knihy jsou vydělané naprosto čestným způsobem a pozastavovat se nad tím, že je autor získá už je hotová nehoráznost. pozn. redakce) A přesto někteří z novinářů tvořících naši "mediokracii" dokázali rozpoutat svými posty na FB hotovou smršť antiklausovské hysterie. Připadá mi to tak, že svoji roli  „hlídacích psů demokracie“, si popletli, protože oni tu demokracii nechtějí hlídat, ale rovnou  řídit. Oni nastolují témata, oni rozhodují o tom, co je dobro a co je zlo, kdo má být ve státní správě, kdo nesmí a co má Klaus odpovídat.>>>

Lež v analýze veřejnoprávnosti České televize

Petr Štěpánek

Se zájmem jsem si přečetl analýzu veřejnoprávnosti České televize z pera Vladimíra Justa, kterou si objednala Rada České televize. Místy mi Justův text sice připomíná spíše politickou agitku než věcnou analýzu, ale v zásadě proti způsobu, jakým se Just svého úkolu zhostil, tj. čistě osobní, subjektivní, pocitové hodnocení s řadou „epických“ odboček, nic nemám. Určitě to je jedna z možných metod. Jedinou otázkou ovšem zůstává, zda takový text toho víc vypovídá o České televizi, či o autorovi. Ať tak, či tak, chce-li Rada České televize získat plastický obraz, jak je veřejností vnímána instituce, v jejímž kontrolním orgánu mají tu čest zasedat, měla by asi zvolit širší okruh recenzentů, než je dvojice levicových intelektuálů Vladimír Just a Milan Šmíd. Svět, ve kterém žijeme, je pestřejší a televize veřejné služby nepatří pouze jedné výseči společenského (a chcete-li, ideového a politického) spektra. V jedné věci se ovšem Vladimír Just mýlí. Píše, že pořad Nedej se (jím do nebes vychvalovaný) za dvacet let své existence neprohrál jediný soud. Není to pravda! Jeho tehdejší tvůrci, duo Bezouška – Jiranová, se mnou v roce 1997 u soudu prohráli. >>>

Světové seriály na popletené NOVĚ

Petr Štěpánek

Na Nově to s těmi seriály mají nějaké popletené. Několik týdnů hustí do diváků upoutávku na nejlepší světové seriály, ba dokonce že jde o jejich premiérové uvedení, aby je pak nakonec pouštěli v jednu v noci. Konkrétně šlo o upoutávky na seriály Útěk z vězení, 24 hodin a Tudorovce. Copak Tudorovci, skvělý historický seriál z produkce BBC, ten ještě běžel aspoň okolo třiadvacáté hodiny, ale na „nejlepší světové seriály“ Útěk z vězení či 24 hodin si divák, který je chce sledovat on-line, musí počkat přes půlnoc. Až do zítra. Ono to vůbec vypadá, že levá ruka na Nově neví, co dělá pravá. Upoutávky hlásaly, že jde o premiérová uvedení. V případě Útěku z vězení ovšem Nova ve skutečnosti znovu zopakovala řadu, kterou již jednou dávala. U aktuálně běžící šesté řady seriálu 24 hodin pro změnu o premiérové uvedení opravdu jde, leč pátou řadu Nova nikdy na svém hlavním kanále neodvysílala. Chápu, že v konkurenci s kombajnéry z Plechové kavalerie či dojičkami z Druhého dechu, které teď nová Nova pouští v „primetimu“, nemůžou pokleslí američtí hrdinové typu agenta Jacka Bauera obstát. Pamatuji ale doby, kdy Nova (CET 21 – Středoevropská televize pro 21. století) ze zásady normalizační produkci nepouštěla. Natož pak v hlavním vysílacím čase. Časy se zřejmě mění. A lidé s nimi.>>>

Jediným řešením dnešní situace je podle Petra Cibulky odvolatelnost politiků občany

V sobotu 10. 3. 2012 a v dalších opakováních bude Petr Cibulka v POLITICKEM SPEKTRU CT24 o tom a o dalších věcech diskutovat s představiteli estébáckého spolku Andreje Babiše a Strany Miloše Zemana. Diskuse v tomto složeni byly, jsou a budou vždy krajně bouřlivé, protože střet dobra a zla nemuže být bezkonfliktni, pokud se opravdu jedná o autentické dobro a autentické zlo, což se tomto případě stalo.

MF DNES lhala, Šimůnková zákon o zákazu fyzických trestů nepřipravuje

Ivana Haslingerová

V sobotní MF Dnes vyšel článek „Dát dítěti na zadek? Zakázáno!“ a následně na IDNES dokonce článek s přímo v zavádějícím titulkem „Rodiče budou moci bít děti až od pěti let, chystá Šimůnková v zákoně“. A jak se potvrdilo to, co se o médiích dlouho říká, že opisují jedno od druhého, aniž si informaci ověří, převzala tuto informaci okamžitě i ostatní mainstreemová média. Zřejmě se těšila na novou antipohlavkovou aféru. Bylo nám divné, že by nová zmocněnkyně pro lidská práva opakovala stejnou chybu jako její předchůdkyně Džamila Stehlíková s její pověstnou antipohlavkovou kauzou. Ověřili jsme si proto situaci a paní Monika Šimůnková nám sdělila, že v rozhovoru s autorkou článku Kateřinou Frouzovou sice uvedla, že osobně s fyzickými tresty dětí dlouhodobě nesouhlasí a podporuje myšlenku jejich co největší omezení. O přípravě konkrétního zákona že však vůbec nehovořila. "Jsem si vědoma, že ani společenská atmosféra, ani politická situace přísnější zákonné úpravě v tomto směru nejsou nakloněny a proto nic takového nepřipravují.“ Paní zmocněnkyně nepřipravuje tedy žádný zákon, který by upravoval fyzické trestání dětí, jak je mylně uvedeno v článku. Výše uvedená informace je sama o sobě úsměvná, ale úsměvné již není to, že ilustruje, jakou sílu mají nejen články, ale dokonce v současné uchvátané době již i samotné titulky v médiích, a jak bychom měli být opatrní brát všechny informace za svaté.

Nagyová pod palbou Reflexu

Petr Štěpánek

To je neuvěřitelné, co si to ta Nagyová dovoluje! Nejenže je to ženská a ještě k tomu kdovíodkud, ale ještě má tu drzost, že pracuje pro předsedu vlády a dokonce za to bere peníze. Obrovské peníze! Přitom před dvaceti lety ještě dělala bůhvíco, takže jinudy než přes postel se nahoru vyškrábat nemohla. To přece dá rozum, co nám kdo bude vykládat. My přece víme, jak to chodí. Vítejte ve světě české žurnalistiky! Petra Holce z Reflexu osobně neznám. Docela dobře znám a o jehož osobní integritě a poctivosti vůbec nepochybuji, totiž u Ladislava Jakla, jsem v nedávné minulosti narazil na vážné výhrady vůči Holcovým způsobům. Aktuálně se Holec pustil do ředitelky Nečasova kabinetu Jany Nagyové (Vrtěti premiérem, Reflex 8/2012). Nagyová je loajální k Nečasovi a on zase k ní. Ergo kladívko – něco spolu mají. To je mimořádně hnusná podpásovka! Pokud Holec či kdokoli jiný odhalí, že premiér udržuje intimní vztah s ředitelkou své kanceláře, nechť to nemilosrdně zveřejní. Poťouchlé lechtivé naznačování je na pár facek a daleko víc než o Nagyové či Nečasovi toho vypovídá o samotném autorovi. Ano, Nagyová je loajální k Nečasovi a on zase k ní. Ale tak je to přece, proboha, správně! Co tedy vlastně Petr Holec odhalil? Špatná otázka. Tento typ článků nic neodhaluje. Spíše se ptejme: Co, respektive kdo je cílem? Zástupným a skutečným.>>>

Absolutní nestoudnost televize Prima

Petr Štěpánek

Dostala se mi do rukou „žádost“ FTV Prima o ukončení vysílání programu Prima televize, adresovaná Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Píše se v ní: „Důvodem, proč vysílání programu Prima televize ukončujeme, je, že nám v důsledku postupu státu ani přes naše dosavadní iniciativy a žádosti nebylo dosud umožněno, abychom podle licencí č. 010/1992 a 012/1994 provozovali zemské digitální vysílání programu Prima televize v prostředí právní jistoty a za spravedlivých, rovných a nediskriminačních podmínek, jaké mají konkurenti naší společnosti.“ Již dlouho jsem nečetl něco tak obludně nestoudného. Posuďte sami, jak v toku času vypadala ta diskriminace a právní nejistota. Na české mediální scéně totiž neexistuje jiný provozovatel vysílání, jemuž by Rada pro vysílání (ve všech sestavách a za všech předsedů) tak intenzivně vycházela vstříc. Obvykle v zoufalé snaze, aby tu proboha existovala alespoň nějaká konkurence k dominující Nově. Prima (tehdy Premiéra) tak v roce 1994 získala satelitní licenci 012/1994 navzdory tomu, že její předchozí výkony na pražské terestrické licenci 010/1992 byly katastrofální. K této satelitní licenci dostala navíc i možnost užívat kmitočty vyhrazené pro regionální vysílání, a to jen proto, že se sama státu nabídla, že pro regionální televize bude vytvářet centrální program. (Rozhodovala Tomkova rada)>>>

Rada pro vysílání posvětila „krádež“

Petr Štěpánek

Jeden den něco máte a druhý den už to nemáte. Přitom jste to nikomu nedarovali ani neprodali. Prostě si to někdo vzal. Obvykle se tomu říká krádež. Jeden den, konkrétně na silvestra loňského roku ještě regionální televize „vlastnily“ několik tisíc lukrativních vysílacích hodin, druhý den na Nový rok už neměly nic. Televize Prima jim je zkrátka sebrala. České radiokomunikace u toho asistovaly jako komplic a stát, zastupovaný Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), namísto aby „lupiče“ seknul přes prsty, mu dodatečně poskytl požehnání. A zatímco hrstka novinářů, která o tom vůbec píše, se dokonale míjí s podstatou věci, internetoví diskutéři nenechavé Primě nadšeně tleskají, jak s těmi otravnými regiony vydupala. Vítejte v České republice roku 2012! Všichni se tu tváří, jako by meritem sporu mezi Primou a regionálními televizemi bylo, zda existuje nějaký náhradní způsob, jakým teď budou odstavené regiony vstupovat do éteru. K tomu směřuje veškerá argumentace samotné Primy, od ní to do svého nestoudného zdůvodnění legalizace zcizení vysílacího času převzala Rada pro vysílání a obdobně o celé věci referuje i většina novinářů. Zcela mimo je dokonce i vysokoškolský pedagog a uznávaný mediální odborník Milan Šmíd, jenž na svém webu napsal, že prý šířím jednu velkou nepravdu, když tvrdím, že regiony nemají kde vysílat.Jenže tohle přece není spor o to, zda pro regiony existuje či neexistuje nějaká alternativa přenosových cest, nýbrž spor o zcela konkrétní komoditu, konkrétní vysílací a reklamní čas. A hned dodejme, že není vysílací čas jako vysílací čas. Tři hodiny denně, licenčně provázané se zavedeným celoplošným centrálním programem, to vše na nejlukrativnější vysílací síti, mají paradoxně větší hodnotu než 24 hodin denně někde jinde, nota bene s vyššími náklady a sledovaností nula celá něco. >>>

Nepodváděl Dobeš už v mateřince?

Kde je hranice mezi skutečnou novinářskou investigací a podpásovou kompromitací na objednávku?

 

Petr Štěpánek

Musí to být oba dva pěkní ptáčci, když už v roce 1994 si budoucí ministr školství Josef Dobeš a jeho budoucí ministerský poradce profesor Vladimír Smékal umluvili, že Smékal jako vedoucí jeho diplomové práce nechá Dobešovi jeho nedostatečný elaborát projít. Šestnáct let dopředu to vymysleli a po volbách roku 2010 zrealizovali. Dobeš se stal ministrem školství a Smékala si povolal jako svého poradce. Teprve bdělí investigativci z Mladé fronty Dnes tyhle jejich podezřelé rejdy odhalili a nekompromisně, v patřičném rozsahu a na pokračování zveřejnili na stránkách svého deníku, nejserioznějších ze všech seriozních noviny, Mladé frontě Dnes, dokonce možná i Zítra, ba i Včera. Profesoři Zlatuška a Keller následně deníku jistě potvrdí, že člověk, který v sedmé třídě zvorá shodu podmětu s přísudkem, nemůže být ministrem školství. A aby toho nebylo málo, Bernsteinovi a Woodwardovi učedníci z MF Dnes jistě také vypátrají, že už v mateřské škole Dobeš rušil povinný odpolední spánek ostatních dětí, což mu ovšem – a to je hodně podezřelé – soudružka učitelka tolerovala. Připadá vám, že jsem se zbláznil? Ne, opravdu ne. Jen jsem si dovolil mírně zkarikovat trend, kterým se v poslední době ubírá česká žurnalistika a Mladá fronta Dnes na prvním místě. Opravdu má být dnešní politik vláčen médii za své možná skutečné, natož pak domnělé studentské poklesky z doby, kdy ještě vůbec netušil, že někdy v daleké budoucnosti se nějakým politikem stane? Atmosféru doby, kterou žijeme, nevytvářejí jenom politici. Obávám se, že stejně – a možná daleko více – ji ovlivňují také novináři. A že právě tento druh zlovolné, zákeřné, insinuační žurnalistiky devastuje naše společenské prostředí.>>>

O čem se po OVM mluvit nebude

Zdeněk Jemelík

Václav Moravec v herecké roli hlavního stratéga české politiky v průběhu nedělních „Otázek“ nikdy neopomene stanovit, o čem se po aktuálním vydání jeho pořadu bude mluvit. Vydání z neděle 4. prosince 2011 mě přivádí spíše ke komentování otázek a jevů, jež v pořadu sice vyplavaly na povrch, ale z důvodu politické korektnosti se o nich bude spíše mlčet, nebo budou námětem demagogických úvah. Starost mi dělá zjevný pokles intelektuální výkonnosti Petra Nečase, jenž v pořadu vystoupil pouze zprostředkovaně v krátkém televizním šotu. Prohlásil v něm, že si nedovede představit v čele policie policejního prezidenta, který nemá důvěru ministra vnitra. Svědčí to o znepokojivému ochabnutí jeho paměti. Zhruba před rokem při přetahování s tehdejším ministrem vnitra Radkem Johnem o odvolání Oldřicha Martinů měl na věc přesně opačný názor. Na pozadí Nečasovy zapomětlivosti vyniká obdivuhodná duševní svěžest prezidenta republiky. Přestože je o generaci starší, paměť mu slouží dokonale. Nezapomněl na horké chvilky, které zažil při hašení požáru v koalici, když Petr Nečas bránil bývalého policejního prezidenta Oldřicha Martinů před tlakem Radka Johna na jeho resignaci. Neměl zřejmě zájem kazit si vánoce další vnitrokoaliční krizí, proto se vyslovil pro setrvání Petra Lessyho ve funkci. Václav Moravec posléze nastolil téma rozhodnutí předsedy vlády nepropustit do schvalovacího řízení novelu zákona o státním zastupitelství. Podpořil hojně se vyskytující názor, že zpožděním legislativního procesu může být ohrožena nezávislost státních zástupců a snížena účinnost protikorupčního úsilí státního zastupitelství. Šel ještě dále: tázal se, zda zadržení novely není záměrným činem, který má státnímu zastupitelství zhoršit podmínky pro vyšetřování korupčních kauz. Naznačil tak, že postoj Petra Nečase k boji proti korupci je nedůsledný, ne-li pokrytecký. Troufl si vskutku hodně.>>>

České radiokomunikace se napakují z veřejných prostředků. Kdo za to může?

Petr Štěpánek

Regionální televizní vysílání žádný velký kšeft není. Ostatně jako každé televizní vysílání, které stojí především na zpravodajství. Přesto, nebo právě proto, existuje veřejný zájem, aby regionální televize, jež se soustřeďují především na to, co se děje za humny, existovaly. Právě tenhle zájem měli zákonodárci na mysli, když do poslední novely mediálních zákonů vtělili ustanovení, že vícenáklady spojené s digitalizací regionálního televizního vysílání, jež by pro malé televize byly prakticky likvidační, uhradí stát. Konkrétně šlo o investici do tzv. regionálních „headendů“, které umožňují remultiplexaci datového toku v jednotlivých regionech. Poté, co televize Prima ze dne na den přeskočila do vysílací sítě 2, nakonec tato investice skončila u Českých radiokomunikací, neboť právě v jejich síti se regionální televize na jedné pozici střídají s Primou coby centrálním programem. České radiokomunikace tak od státu zinkasovaly několik desítek milionů korun na technické zařízení, které ono střídání v datovém toku umožňuje. Nyní, když se Prima chce pochybnou právní kličkou svého věcného břemene v podobě regionálních televizí zbavit (nutno ovšem dodat, břemene, díky kterému Prima vůbec mohla začít existovat, protože kmitočty, na kterých vysílala, byly vyhrazeny právě pro regionální televize), České radiokomunikace se na likvidaci malých televizí aktivně spolupodílejí. Alibistické nabídky náhradního umístění regionálních televizí v síti 3, nemůže nikdo s mozkem v hlavě brát vážně.>>>

Televizní reklamu může ztišit zákon

Petr Skokančlen sněmovního volebního výboru, který se věnuje médiím.

Hlasitost reklam v televizi je v poslední době diskutovaným tématem. V referendu se k němu právě vyjadřují i Věci Veřejné. Ztlumení komerčních spotů mohl přinést zákon. Televizní diváci by neměli být ohlušováni řvoucí reklamou. Osobně vnímám hlasitost komerčních bloků jako obtížný fakt, se kterým se nehodlám smířit. Osobně jsem oslovil ředitele všech domácích televizí s žádostí o ztlumení reklamy ve vysílání už napočátku letošního roku v rámci svého vystoupení na půdě parlamentu při semináři k mediální problematice. Hlasitá reklama diváky obtěžuje, mnoho z nich se kvůli tomu na mě obrací. Nedávno vznikla dokonce i Petice pro prosazení stejné hlasitosti reklamy a ostatních pořadů v televizi a v říjnu o stejném tématu opětovně jednala i Rada České televize. Prvním krokem k nápravě dnešního stavu by mohlo být, kdyby hlasitosti reklam měřil Český telekomunikační úřad, jak navrhují autoři zmíněné petice. Řešení mohla přinést legislativní úprava. Ke stejnému závěru došla na svém 19. zasedání 18. října i Rada ČT. Ta oslovila volební výbor Poslanecké sněmovny se žádostí, aby se touto problematikou zabýval a eventuálně inicioval změnu zákona. Inspirovat se zákonodárci můžou v některých evropských zemích, například na Slovensku, kde už čtyři roky platí zákon, který zakazuje vysílat reklamu a teleshopping se zvýšenou hlasitostí. Zajímavou cestou jdou Spojené státy, kde Kongres přijal zákon, který donutí výrobce televizorů zajistit technicky srovnání hlasitosti reklamních bloků na úroveň shodnou s hlasitostí zvuku sledovaného pořadu. Vzhledem k tomu, že zůstává otázkou, zda se takto upravené televizory budou vyskytovat celosvětově, nebo pouze v modelech určených pro USA, jistější spoléhat na naši vlastní zákonnou úpravu. Budu její vznik iniciovat. Rozhodující pro jeho další kroky bude výsledek právě probíhajícího referenda VV k tomuto tématu.

Udání na Národní myšlenku neúspěšné

Jan Maloušek

V srpnu tohoto roku učinil pan Tomáš Jarolím, místopředseda vládní strany Věci veřejné, denunciaci ministru vnitra, která směřovala ke zrušení občanského sdružení Národní myšlenka a k zákazu stejnojmenného periodika. V právně, historicky, politologicky a kulturně fundované denunciaci pana Jarolíma ze dne 22. srpna 2011 stojí za povšimnouti zejména kouzelné formulace v samém závěru udání (vizte 1-Jarolimovo-udani.pdf), v nichž autor nikomu neupírá právo na vlastní názory, ale pokud jsou odlišné od těch jeho, pak by se jejich hlásání mělo zakázat. Vskutku demokrat evropského střihu! Započal boj za očistu demokracie. Výsledky však nejsou pro jmenovaného udavače příliš povzbudivé. Ministerstvo vnitra Jarolímovo udání oslyšelo a po posouzení celé věci neshledalo důvody pro zahájení řízení s občanským sdružením Národní myšlenka. Ve věci možného postupu vůči stejnojmennému časopisu byl udavač odkázán na Ministerstvo kultury (Dokument vizte zde: 2-odpovedMV.pdf.) Z níže uvedeného vyjádření Ministerstva kultury však kupodivu vyplývá, že pan Jarolím se na něj již s žádným podnětem proti časopisu Národní myšlenka neobrátil (dokument je dostupný zde: 3-odpovedMK.pdf.) Že by konečně nazřel hloupost svého konání? Nebo že by pro něj již tato věc po té, kdy se mediálně zviditelnil a zavděčil jako bojovník proti nesprávným myšlenkám, nebyla nadále zajímavá? Ať tak či tak, skutečností je, že pravda a láska, kterou má pan Jarolím ve svém mottu, v této bitvě neuspěla. Prohrála s rozumem, právem a spravedlností. Divná to společnost, kde jsou tyto pojmy ve vzájemné opozici.

Deník Aha zveřejnil nepravdivou informaci o Pavlu Drobilovi

Ivana Haslingerová

Deník Aha v článku „Kmotři: Radili se, co dál“ zveřejnil naprosto lživou a vymyšlenou informaci o místopředsedovi ODS Pavlu Drobilovi. V článku stojí, že se ve čtvrtek 24.11.2011 zúčastnil večírku v pražských Žlutých lázních. Pan Drobil našemu listu sdělil, že to není pravda: "Byl jsem doma v Ostravě, kde jsem se od středy věnoval práci ve své poslanecké kanceláři. Důrazně se ohrazuji proti této lživé informaci a požaduji neodkladné uveřejnění omluvy a vysvětlení od šéfredaktora deníku." Chápu, že média potřebují sledovanost a uchylují se mnohdy až k nepřiměřeným zásahům do soukromí politiků zveřejňováním fotografií s jejich milenkami a pod. To je v pořádku, mají si jako veřejné osobnosti dávat pozor. Ale úplně lhát a vymýšlet si věci, které nedělají, to by ani nejhorší bulvár neměl dělat. Redaktor by měl mít ověřeno alespoň účast na akci o níž píše. Takto před veřejností zostouzí média, že zprávy jsou smyšlenky a lidé přestanou věřit i podloženým zprávám.

Není policejní prezident jako televizní ředitel

Petr Štěpánek

Kdo je důležitější? Policejní prezident, nebo generální ředitel České televize? Hloupá otázka. Přesto, pojďme si zkusit na ni odpovědět. Faktický význam hovoří spíše ve prospěch nejvyššího policisty. A to nejenom proto, že republiková policie je jen jedna, kdežto televizí nepočítaně. Ochrana životů a majetku a bezpečnost občanů je asi víc než filmy, zprávy a seriály. Kdybychom to ale brali podle zájmu médií (kvantitativního i kvalitativního) o instalaci šéfů těchto institucí (jakkoli se procedurálně liší), nepochybně to vyzní obráceně, totiž ve prospěch ředitele z Kavčích hor. Jenom skrz tenhle paradox si lze vysvětlit, že to, co by jen stěží prošlo při volbě ředitele veřejné televize, se bez většího mediálního zájmu odehrálo při instalaci policejního prezidenta. Jen si zkusme představit, jaký mediální poprask by nastal, kdyby generální ředitel České televize krátce po svém zvolení jmenoval do významných manažerských funkcí členy Rady České televize, kteří pro něj hlasovali. Že policejní prezident Petr Lessy do vysokých postů dosadil své volitele, respektive že ho volili jeho podřízení (Osvald či Snopek), kupodivu nikoho nepohoršilo.>>>

Kdo nekope do Bátory, není in

  Josef Hausmann

V záplavě odsudků všech politiků a veřejných činitelů politicky korektně kopajících do ležícího absolventa čtyř vysokých škol Ladislava Bátory bude můj příspěvek znít asi nezvykle. Jako jeden z mála si to ale mohu dovolit. Nejsem ani z „neziskovky“, která potřebuje rasově-etnickou kauzu pro získání státní dotace, ani politik obrátivší se k národu zády, aby vyhověl svému finančnímu loutkotahači.   Před měsícem jsem – v klamné naději, že už je vyhráno – psal o tom, že s pádem Ladislava Bátory by padla i naděje, že se někdo vlivný bude ještě brát o udržení klasických hodnot ve školství, kultuře, morálce, národním povědomí. Z jakýchsi příčin je velmi módní a „politicky korektní“ po těchto hodnotách šlapat a tak se dostává široké podpory a publicity pochodům gayů, zatímco o dvě ulice dále se konající pochod křesťanské mládeže na podporu rodiny zůstane médii bojkotován, stomilionové granty na multikulturní programy nejrůznějších imigračních etnik se schvalují bez mrknutí oka, zatímco muzikanti symfonických orchestrů chodí o žebrácké holi... S doktorem Bátorou padá jedna z posledních bašt klasických hodnot a národovectví. >>>

Čtyři manipulace Respektu

Mgr. Pavel Drobil, místopředseda ODS

Výsledkem v článku v Respektu o mé osobě jsou prokazatelné nepravdy a manipulace. 1)"Z návrhu na žalobu Knetiga je zřejmé, že se váhy přiklonily na stranu žalobců, kteří se domnívají, že se pod Drobilem na jeho úřadu korumpovalo." Pokud vůbec pan Knetig v KB jednal způsobem uvedeným v jeho obvinění, tak jednal o své vůli a naprosto prokazatelně bez mého vědomí. 2) „Jak se dozvěděl Libor Michálek z policejního vyrozumění, detektivové nepovažují způsob zadávání zakázek na někdejším Michálkově fondu za trestný čin. Nebyla jím ani zakázka na poradenství, kde se šila soutěž na míru jediné společnosti a kde se odměna pro vítěznou firmu zvýšila na více než dvojnásobek oproti „předdrobilovské“ době.“ Ze samotné nahrávky mé schůzky s panem Michálkem je více než patrné, že jsem se o přípravě této zakázky dozvěděl až od pana Michálka v den, kdy si mě nahrál. 3) „Libor Michálek ministra o nahrávkách i jejich obsahu informoval a dostal od Drobila doporučení, aby nahrávky zničil, že za to dostane náměstkovský post.“ Má reakce na informaci o nějaké nahrávce byla jasná: "Máte-li cokoliv, co má nějaký trestněprávní dopad, jděte s tím na policii." A v hovorové zkratce jsem dodal: „anebo to zničte, nebo to zničí vás.“ Myšleno v kontextu – nemá-li to trestněprávní dopad. 4) „Stejně tak nenašli policisté důvod někoho stíhat za zakázku na stavbu čističky, kde mělo z ceny za zakázku odtéct do pokladny ODS – podle poradcových slov – půl miliardy korun.“   Toto celé si vymyslel sám pan Michálek v pořadu ČT Události komentáře 14. prosince 2010. Dodnes si pamatuji na jeho slova, že sice nemá žádný důkaz, ale že ví... Žádné pravé a hodnověrné důkazy s výjimkou nahrávky mého rozhovoru s panem Michálkem neexistují. Policie všechna Michálkova obvinění odložila. Skutečně všechna, neboť pan Knetig není stíhán na základě Michálkových výpovědí, ale na základě svého jednání s pracovníkem Komerční banky a jeho výpovědi. V této zemi je ale možné obvinit kohokoliv z čehokoliv>>> 

KONEC SVOBODY SLOVA? DĚKUJME ROMEA

Petr Paulczynski

 

Že nevíte kdo to je? Je to nezisková organizace přissátá na státní rozpočet provozující stejnojmenný server, který je znám svým útočným až naruby rasistickým obsahem. Zkuste řici něco (byť pravdivého) o etniku o němž to multikulti newspeak nepřipouští a roztrhají vás jak smečka divokých psů. . Tak toto sdružení dosáhlo stažení serveru Necyklopedie.wikia.com z finále soutěže o Křišťálovou lupu, což je  projekt, jenž „oceňuje nejoblíbenější a nejzajímavější projekty a služby českého Internetu“.  Výkonný ředitel Internet Info Ján Simkanič, to odůvodnil takto: "Přestože si uvědomujeme, že Necyklopedie jako celek je projekt, jehož podstatou je satira, parodie a karikatura veřejného dění, přestože si uvědomujeme, že naprostá většina obsahu je čistě zábavného charakteru, domníváme se, že obsah některých hesel, především týkající se romské tematiky, nelze obhájit ani vysokou mírou nadsázky. Některé konkrétní formulace překračují hranici, kterou jsme ochotni akceptovat a zaštiťovat účastí ve finále naší ankety," píše Ján Simkanič ve svém prohlášení. A jsme u toho. Pod rouškou politické korektnosti se skupinky jedině správných názorů dopouštějí tyranie vůči většině. Jak napsal svého času Benjamin Kuras: "předstírají  ohleduplnost a soucitnou laskavost vůči všem možným nenormálním menšinám, které vnímá jako tak či onak znevýhodněné, a musí je proto zvýhodnit“.Omezování svobody slova začíná ve jménu dobra. Jak to skončí? Zavřou nám hubu všem? Doufejme, že ne mačetami.>>>

Eurohujerská ČT porušuje zákon

Petr Štěpánek

Není mi známo, že by snad existovala nějaká oficiální státní doktrína, jež Českou republiku a její instituce zavazuje vyznávat v rámci Evropské unie pouze eurofederalistická stanoviska. Nota bene v situaci, kdy právě tzv. eurooptimisté přivedli starý kontinent na pokraj politické krize nedozírných následků. Přesto veřejná instituce jménem Česká televize (kterou jsou ze zákona povinni financovat občané všech názorů, tedy nejen eurofederalisté či eurooptimisté, ale i euroskeptici či eurorealisté) právě federalistickou podobu EU prezentuje jako tu (jedinou) správnou. Kdokoli říká něco jiného, je označen v tom lepším případě za nacionalistu či národovce, v tom horším občas i za neonacistu. Je to zcela legitimní názor chtít nejen jednotnou evropskou měnu, ale i jednotné evropské daně, jednotnou evropskou fiskální politiku a evropské ministerstvo financí. Ovšem stejně legitimní je myslet si, že budoucnost Evropské unie není v její federalizaci a totální unifikaci, nýbrž v nadstandardní spolupráci národních států. Že cesta ze současné krize nevede týmž směrem, kudy EU do potíží zabředla, nýbrž návratem na křižovatku, kde se Evropská společenství nenápadně přeměnila na Evropskou unii. Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou podle zákona zejména „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,“ a dále pak „vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti“. V neděli byli hosty Otázek Václava Moravce tři eurooptimisté: Petr Pithart, Miloš Zeman a Jiří Paroubek. Pozve Česká televize příští týden tři euroskeptiky?>>>

Deja vu v ČT aneb kdo zavelí "Do spacáků!"?

petr paulczynski

V souvislosti s volbou nového ředitele naší-vaší ČT jsem si maně vzpoměl na spacákovou rebelii z přelomu roku 2000-2001. Kdopak a kdypak vyvolá novou krizi, ptal jsem se sám sebe? Jde totiž o hodně. Spolek s rozpočtem 7 miliard má asi pěkně v tichoučku nastaveny své penězovody a ty mohou s příchodem pro některé nevhodného adepta být narušeny. A už je to tady. Nějaká niciativa Veřejnost proti korupci žádá v prohlášení vládu a parlament o zrušení volby generálního ředitele České televize. Iniciativa se v těchto dnech připojila k prohlášení Českého filmového a televizního svazu, českého Pen-klubu a Inventury demokracie k volbě generálního ředitele České televize. Prý je třeba zrušit a prosadit radikální změnu pravidel výběru a složení Rady ČT. "Teprve pak lze nově volit ředitele či ředitelku působící v zájmu koncesionářů a veřejnosti. Nikoli v zájmu stranických mafiánů a kmotrů. Vyzýváme příslušný parlamentní výbor, aby konal. Nečinnost v této situaci se rovná spoluvině," stojí v prohlášení. Asi někdo z tajemného zákulisí má strach, že ČT už nebude moci dávat většinový prostor hostům, kteří vsugerovávají národu myšlenku, že současná vládní garnitura je to nejhorší, co národ mohlo potkat. Intelektuální fronta vyráží na zteč pravdy a lásky.>>>

Jen nezávislé médium je skutečným garantem svobody slova

Alena Gajdůšková,  místopředsedkyně Stálé komise Senátu P ČR pro sdělovací prostředky    

Jedním ze základních lidských práv je svoboda slova. Uplatňování tohoto práva není myslitelné bez dobře fungujících a skutečně nezávislých médiích veřejné služby. Jejich existence a funkčnost je podle mezinárodních úmluv jedním z podstatných znaků fungující demokratické společnosti. Rada České televize výběrem jejího generálního ředitele rozhoduje nejen o konkrétním člověku, ale i o dalším osudu České televize a vzhledem k jejímu poslání také o vývoji a směřování demokracie v naší zemi. Pro následujících šest let bude postoj nového generálního ředitele a nového vedení k veřejné službě zcela zásadní z hlediska směřování České televize jako klíčové veřejnoprávní instituce. Kvalitně řízená veřejnoprávní televize přispívá k rozvoji vzdělanosti, kultury, nastavování etických norem, kultivaci a prohloubení demokratizace společnosti. Jako senátorka, volená zástupkyně občanů této země, a také jako zástupkyně diváků - plátců koncesionářských poplatků, které velmi záleží na úrovni demokracie v naší zemi, jsem se proto obrátila na Radu ČT otevřeným dopisem, v němž ji žádám, že bych velmi ráda slyšela, od všech kandidátů na pozici generálního ředitele, odpovědi na zásadní otázky, které se dotýkají jejich vnímání rámce veřejnoprávní služby, tedy služby veřejnosti, kterou má Česká televize vykonávat.>>>

Legrační Fenič

petr Štěpánek

To je mi zas legrace na české televizní zahrádce. Fero Fenič v rozhovoru pro MF Dnes (17. 9. 2011) říká: „O změně uvažuju už dva roky ... To byl důvod proč jsem zavřel Febio a proč teď hledám investora nebo majitele i pro Febiofest.“ Důvěřuj, ale prověřuj! A tak se koukám do obchodního rejstříku (FEBIO s. r. o.). O nějakém „zavření“ ani vidu ani slechu. Naopak v příloze účetní uzávěrky datované 22. března 2011 se dočítám, že výnosy z běžné činnosti této „zavřené“ společnosti činily v roce 2010 v tuzemsku 8.284.863,30 Kč a v zahraničí 54.804,70 Kč. Že Feniče chytám za slovo? Ano, ale to on přece dělá také! Neúspěšný kandidát na generálního ředitele Fenič chce žalovat místopředsedkyni Rady ČT Eklovou za to, že řekla, že Fenič si na ČT vydělal 150 milionů korun. Inu, bude to náramná legrace u toho soudu, až se tam při dokazování zjistí, že oněch 150 mega skutečně neinkasoval pan Fenič, nýbrž jeho firma Febio, jejímž vždy byl a je jediným, tj. stoprocentním vlastníkem. Ještě větší legrace bude, až vybublá, že to bylo ještě víc než 150 mega a za účasti svědků se bude propírat, co Českou televizi v určitém časovém období vedlo k tomu, že spolupráci s Feničem/Febiem ukončila. Přímo k popukání pak bude, až se před soudem začnou porovnávat ceny a náklady obdobných pořadů. Feničova zcela nepřiměřená reakce, dávání ultimát a vyhrožování soudem, potvrzují, že rozhodnutí rady bylo správné. Nechť mi Fero Fenič promine, ale jeho představa, že čtrnáct nesvéprávných radních tancuje, jak jedna prostořeká místopředsedkyně píská, pročež výběrové řízení prohlásí za zmanipulované, jej pro výkon funkce generálního ředitele televize veřejné služby zcela diskvalifikuje. Opravdu nechápu, že má zapotřebí se takhle zesměšňovat.>>>

Noviny plné bludů

Zdeněk Jemelík

Včerejšek jsem strávil u Okresního soudu v Liberci, kde jsem sledoval  proces s šesti obžalovanými.  Až na jednu ženu jde o policisty a hlavní postavou je bývalý okresní ředitel policie. Soudní řízení bylo zahájeno na podzim loňského roku. Veřejnost na ně byla upozorněna televizním přenosem hysterického výbuchu předsedy senátu, který psychicky nezvládl polemiku s hlavním obžalovaným, trvajícím na právu sdělit soudu vše, co považuje za nutné pro svou obhajobu. Místopředsedkyně soudu vzápětí potrestala soudce za tento výstup výtkou. Sama pak dostala výtku od předsedkyně Nejvyššího soudu ČR za to, že si přivlastnila nepřenosnou kázeňskou pravomoc předsedkyně soudu. Je možné, že rychlostí zachránila provinilce před přísnějším potrestáním. Obsahem obžaloby je obtížně přehledný slepenec celkem nevýznamných skutků, odpovídající přísloví „stokrát nic umořilo osla“. Řízení se chýlí ke konci. Výsledek nepředjímám, neboť tento soud je nevypočítatelný.  Až po návratu jsem otevřel Lidové noviny, které jsem měl celý den u sebe. A nevěřícně jsem zíral na článek Tomáše Němečka „Čisté ruce v Liberci“, jenž čtenáře zasvěceně informuje o zmíněném řízení. Po jeho přečtení jsem nabyl dojem, že chodím k úplně jinému soudu než autor. Tomáš Němeček v podstatě popisuje obsah obžaloby jako prověřenou pravdu bez ohledu na vývoj dokazování, které  se uskutečnilo během řady pokračování hlavního líčení. Má zřejmě za jisté, že skutky se staly tak, jak je obžaloba předložila soudu. Čtenář článku se v podstatě dovídá, že bývalý policejní ředitel je prostě špinavec. Dokazování dosud neskončilo, ale novinář odsoudil obžalovaného se suverenní jistotou předem. K základům našeho práva patří zásada, že o vině rozhoduje pouze soud (nikoli tedy žalobce!). Tomáš Němeček je nad presumpci neviny a ochranu soukromí povznesen. Zřejmě se domýšlivě považuje za nositele nějaké vyšší spravedlnosti, nadřazené našemu právnímu řádu. Procesu přikládá nesmírný význam. Doslova uvádí: „Tahle maloměstská akce Mani pulite je pro mě nejdůležitější trestní případ v soudním stadiu, který zrovna v zemi probíhá“. To je samozřejmě značně přehnané hodnocení.Nakonec vyslovuje naději, že „třeba soudci pomůže vědomí, že ho v tuto chvíli nesledují lidé zdaleka jen z Liberce. A že silný rozsudek v téhle lokální sféře může mít vliv i na celostátní poměry“. Čiší z toho nenávistný duch  volání po přísném potrestání třídních nepřátel a agentů imperialismu z období politických procesů 50. let minulého století. Protože musíme počítat s možností, že soudce čte u snídaně Lidovky, lze článek chápat jako vzkaz novináře, jak by měl soudit, aby se líbil novinám. Celý článek je plný hystriónského patosu, ale objektivní informaci o stavu řízení nepodává. Mimo jiné ukazuje, jak daleko pokročily Lidovky na sešupu k bulvarizaci.>>>

Karel Havlíček Borovský coby novinář

Jan Kopal

Motto:
               „Noviny nedělají mne, ale já dělám noviny; já jsem z nich teprve učinil něco novinám podobného.“
Karel Havlíček Borovský v dopise z 2. května 1846

               „Kdekoli nepanuje vaše řeč, vaše národnost, jste utlačenci i v nejsvobodnějších zemích. Vždyť pak jest svoboda slova, svoboda tisku první základ veškeré ostatní svobody. Kde ale váš jazyk z ouřadů a škol jest vyloučen, tam odňata jest vám, tj. národu vašemu, více svoboda tato skrze policii a cenzuru.“
Karel Havlíček Borovský v Národních novinách 12. dubna 1848

        Uplynulo 155 let od smrti Karla Havlíčka Borovského, též Havla, vlastním jménem Karla Havlíčka (* 31. října 1821 Borová u Přibyslavi – + 29. července 1856 Praha). Proslul jako český básník, politik a novinář. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová). S životem a dílem Karla Havlíčka Borovského se již od 60. let 19. století pojí řada mýtů a ideologických klišé, neboť většina českých politických směrů se od jeho smrti pokoušelal Havlíčka přivlastnit a jeho profil upravit k obrazu svému. Do národního povědomí české společnosti se zapsal obraz Havlíčka jako národního mučedníka a bojovníka proti mocenské zvůli. Pojí se s ním základní atributy „pravdy“ a „odvahy“, obdobně jako v případě dalšího národního mučedníka Mistra Jana Husa. Karel Havlíček byl především vášnivým a zároveň i racionálním novinářem s kritickým myšlením. Jeho síla spočívala v logické argumentaci a v ironii. Jeho publicistika vykazuje silné znaky antiklerikalismu, přesto však Havlíček nebyl ateista. Svou kritiku katolické hierarchie pojil s úsilím o všeobecnou demokratizaci společnosti. Vedl ostré polemiky namířené proti tisku českých radikálů a velkoněmecky orientovaných německých liberálů a své silné stránky využíval také k obraně konstitucionalismu před vládním tiskem. Havlíček vystupoval proti vídeňské vládě, své čtenáře poučoval o občanských svobodách a sociálních otázkách. V jeho žurnalistickém díle vrcholí období novinářství buditelského a současně vzniká český moderní politický tisk. Charakter, který vtiskl svým novinám, je výrazně nový, usilující o přiblížení a vyjádření aktuálních, závažných problémů jak politických, tak hospodářských a kulturních.  Jeho politické přesvědčení vycházelo z federalismu a liberalismu českého občanského programu. Havlíček byl zastáncem koncepce austroslavismu a zasazoval se o rozvoj českých zemí v rámci habsburské monarchie. Později si uvědomuje, že austroslavismus zahnal české hnutí do slepé uličky. Přiznává své omyly, hledá východisko. A tehdy začíná jeho velký boj proti nastupující reakci, za demokracii a svobodu. Liberálnímu pojetí se vymykal svým demokratismem, zejména jeho odlišným poměrem ke šlechtě. Žádá zrušení feudálních privilegií, rovnost všech stavů před zákonem a odmítá dvoukomorový parlamentní systém jako nedemokratický. Havlíček působil v Pražských novinách v příloze Česká včela, Národních novinách, která sám založil a konečně také v časopise Slovan. >>>

Svůj k svému

fRANTIŠEK mIKEŠ

V posledních dnech jsem navštívil památníky nelehkých dob tohoto státu v Letech u Písku a v Ležákách. Děkuji všem, kteří bez pozornosti médií reálně korigují obraz o této zemi, o její historii a péči o ni. Přeji návštěvu každému, protože jinde informaci o těchto památných místech nezískáte. Myslet si, že informace o takovýchto aktivitách, které vypovídají o úrovní českého člověka daleko víc než přiblblé články o tom, že president suverénní země nechce v jiné zemi podstupovat akt nehodný dané úrovně (už vidím, jak Australané něco podobného chtějí po Merkelové nebo Sarkozim), by znamenalo myslet si něco víc o zástupcích naší sedmé velmoci. Jenže už Konrád Paul Liessmann napsal ve své knize Teorie (ne)vzdělanosti, že nežijeme v informační, ale dezinformační společnosti, že většina takzvaných zpráv nejsou zprávy, a že zprávy, které obsahují nějakou odlišnost, tedy skutečně něco sdělují, jsou vzácné. Co se týká každodenních večerních televizních zpráv, píše Liessmann ve své knize, jen jedna jejich součást skutečně zprostředkovává informace, které pro blízkou budoucnost téměř každého diváka znamenají rozdíl, a tudíž mají význam, a tou je předpověď počasí. Všechno ostatní, ať je jakkoliv vážné, je zpravidla zábava konstatuje autor knihy. Když se v tomto světle bude hodnotit zpráva o blokádě dřevorubců na Šumavě, tak nelze než s výše uvedeným konstatováním souhlasit. Když se žádný z redaktorů nezeptá přítomných zachránců světa jaké je jejich systematické vzdělání, čím se momentálně živí a co opravdu chtějí dosáhnout, tak jde opravdu jen o večerní zábavu. A navíc, kdo asi tak může v pracovních dnech trávit čas na stromech. A protože i tito lidé musí z něčeho žít, tak možná na jejich životní potřeby vydělávají ti dřevorubci, jimž brání v práci. Jestli ono tady nebude platit to známé úsloví svůj k svému. Jedni paraziti na stromech chrání parazity ve stromech.

Nová šance ke studiu médií

Petr Žantovský

V září otevírá pražská Metropolitní univerzita nově akreditovaný obor Mediální studia. Tím vzniká další příležitost pro zájemce o studium žurnalistiky a médií, ale také komerční komunikace, reklamy či marketingu. Garantem tohoto oboru je prof. Jan Jirák, známý médiolog. Obor kombinuje přípravu k práci v současných masových médiích s širokým humanitně a společenskovědně orientovaným vzděláním, převážně zaměřeným na studium dějin a současné podoby mezilidské komunikace. Vedle profesní přípravy chce tento obor nabídnout především solidní základy kritického myšlení o současné společnosti a jejích komunikačních projevech, o roli médií ve společnosti i v životě jednotlivce. Studenti mohou po ukončení studia najít uplatnění v samotných mediálních organizacích (vydavatelství, televize, rádia, internetové portály), ale také v komunikačních agenturách (PR, reklama), při práci v tiskových odborech a na pozicích tiskových mluvčích státních, samosprávních i soukromých institucí. Koncepce oboru je postavena na vyvážení historicko-teoretických předmětů a profesně orientovaných, praktických předmětů. Kurzy je možné rozdělit do čtyř okruhů. Jednak předměty sociálněvědní, historické a kulturní, dále předměty mediálně historické a teoretické, předměty věnované kritice mediálních obsahů a analýze médií a nakonec praktické, profesně zaměřené kurzy. >>>

Kamberského mozek, Kamberského chlív

Michal Semín

Kdyby si snad někdo myslel, že zásadním tématem české politiky jsou vládní krize či rozpočet na příští rok, měl by si občas přečíst Lidové noviny. Zjistil by, že snad ještě větší problém představuje působení Ladislava Bátory na ministerstvu školství. Skoro každý článek na toto téma si koleduje o kritickou reakci, ale zpravidla nad tím mávnu rukou a věnuji se něčemu užitečnějšímu. Stejně bych byl podezírán z předpojatosti, vždyť s Ladislavem Bátorou mne pojí nejen společný občanský vzdor proti sociálnímu inženýrství, ale i přátelství. Po přečtení článku Petra Kamberského "Bátorův mozek, Bátorův domek" je však s mojí trpělivostí konec. Ostatně to se má člověk zastávat jenom svých nepřátel? Již název článku je exemplárním příkladem novinářského hyenismu. Čím dál tím trapnější repetice s extremismem už nezabírá a tak je zapotřebí najít nějaký jiný prohřešek, který by Bátoru jednou provždy diskvalifikoval. Má jím být fotografie, na níž Bátora nese heslo „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“. Stalo se tak nikoli v hospodě či na blogu, jak naznačuje Kamberský, ale na happeningu odpůrců Václava Klause před Pražským hradem v roce 2009. Mnozí signatáři manifestu D.O.S.T. přišli Václava Klause podpořit a to s použitím podobných prostředků, jaké používali svolavatelé akce. Kamberský by se asi více zapotil, kdyby měl psát komentář na jiný transparent nesený Ladislavem Bátorou - "Dazangal: hetý sach 2011! (Oruma?)" - neboť s tím prvním, jak je vzdělaným lidem zřejmé, bezprostředně souvisí. Je možná nad síly Kamberského pochopit, že mezi vzdělancem a intelektuálem je podstatný rozdíl. Číst ale umí, tak zvládne přelouskat i chronicky známou knihu „Intelektuálové“ od Paula Johnsona a třeba se mu rozsvítí. Nebo se snad Kamberský pohoršuje nad tím „hajzlem“? Když tak hovoří ministerský šlechtic, považují to intelektuálové za roztomilé. Tak by to neměli upírat ani lidu, a dokonce ani vzdělancům.>>>

Česká televize štve veřejnost proti politikům

Petr Štěpánek

Nejlepší cesta do záhuby je učinit sám ze sebe středobod světa. Přesně tohle se daří zpravodajcům České televize, když se v propagačním spotu chvástají: „My jsme události!“ Však také sledovanost hlavní zpravodajské relace televize veřejné služby podle toho vypadá. A jací že to profesionálové Události dělají? Zde je jeden typický příklad. Zpravodajství a publicistika České televize by měly být etalonem novinářské poctivosti, serióznosti, vyváženosti a objektivity. Když všechno kolem selže, právě na televizi veřejné služby by mělo být spolehnutí. Zvláště pak v politicky vypjatých obdobích, jako je i to, které právě prožíváme. Namísto toho Česká televize, nikoli nepodobná tomu nejpokleslejšímu bulváru, šíří nesmyslné informace, jimiž ještě více rozdmychává již tak dost rozbouřenou společenskou atmosféru. Je jen dobře, když politici – ať už koaliční či opoziční – dostávají co proto, jestliže si to zaslouží. Ale co si myslet o úletech, kdy televize veřejné služby bezdůvodně štve lidi proti politikům? Přesně to předvedl kupříkladu redaktor Lukáš Dolanský. Redaktorský ignorant se klidně postaví před kameru a s vážnou tváří vypustí do éteru „informaci“, že poslanci za rok, jenž uběhl od voleb, pracovali pouze 61 dní. Co si asi tak po takovéhle „informaci“ může pomyslet normální člověk, který den co den vstává do práce? Líní hajzlové, vyžírkové, političtí darmožrouti! Do Vltavy s nimi! Se všemi! Skutečnost je ovšem taková, že zmíněné číslo znamená počet dní, kdy sněmovna zasedala jako celek. Vedle toho pracují také výbory, komise, kluby atd. Navíc – práce politika není jenom vysedávání na schůzích. Jak by se asi redaktorům České televize líbilo, kdybychom za jejich práci označili pouze čas, kdy se vyskytují na obrazovce? A propos. I těch 61 dní Dolanský spočítal chybně.

Generální ředitel ČT Janeček oznámil rezignaci

Ondřej Vaněk, Pavel Kozdera

Generální ředitel veřejnoprávní České televize Jiří Janeček na právě probíhajícím zasedání Rady ČT oznámil rezignaci z funkce, a to ze zdravotních důvodů. ParlamentníListy.cz informaci přinesly jako první ještě před tím, než se svým záměrem Radu ČT seznámil. „Janeček se chystá rezignovat ze zdravotních důvodů. Dostal totiž výsledky rozborů svého zdravotního stavu," uvedl zdroj z vedení ČT s tím, že zprávy byly pro Janečka zřejmě velmi závažné. Janečkova rezignace má být oznámena dnes na probíhajícím zasedání Rady ČT.Následně Janeček skutečně radě oznámil, že odstoupit hodlá 31. srpna tohoto roku s tím, že podle něj je tento termín dostatečně vzdálený, aby mohla rada jeho odchod s předstihem řešit. Tak trošku šok Když Janeček Radě ČT sdělil svůj záměr, byla rada evidentně zaskočena. "Považuji toto sdělení za překvapivé, nicméně seriozní," konstatoval pak šéf rady Jiří Baumruk. Ani Jiřího Janečka, ani předsedu Rady ČT Jiřího Baumruka se redakci zatím nepodařilo zastihnout. „Já jsem překvapený. To jsem samozřejmě vůbec nečekal," uvedl bezprostředně po jednání Rady ČT její člen Milan Uhde. Ten ParlamentnímListům.cz nastínil svoji představu, jak by měl vypadat Janečkův nástupce. „Já nevím, kdo personálně, ale já osobně budu prosazovat, aby to byl ředitel, který bude prioritu České televize vidět v její kultuře," přiblížil Uhde. „Vůbec jsme to nečekali. Já jsem něco v uvozovkách tušil, ale pozornost jsem tomu nevěnoval. Já doufám, že zdravotní stav pana Janečka není vážný a že rezignuje prostě proto, že se chce věnovat sobě," řekl redakci další radní Jan Prokeš.>>>

Jak daňové poplatníky obrat o miliardy aneb Česká televize ve službách arbitrážních zlatokopů

Petr Štěpánek

Držte si peněženky, milí daňoví poplatníci, další vykutálený arbitrážní zlatokop se sápe po našich penězích. Zajímavé přitom je, kolik toho mají zdánlivě zcela nepodobné kauzy, třeba arbitráže ve věci TV Nova a Diag Human, společného. Jde o moře peněz, astronomicky hodně peněz. To lidé nemají rádi, když se chce někdo moc napakovat. Proto je třeba zpracovat veřejné mínění. A tak si zlatokopecký vykuk najímá přičinlivé „píár“ pomocníky. Lauder k tomu měl bývalého estébáka Donatha, Šťáva bývalého disidenta Urbana. Jak vidno, vsjó ravnó. Také je třeba zapojit služebné novináře. Ti musí zástupce státu vykreslit jako podvodníky a pitomce (což, bohužel, občas není ani příliš složité), zatímco z vykuků lačnících po miliardách z kapes daňových poplatníků vyrobit bojovníky za spravedlnost. Za Laudera zcela nepokrytě kopali např. Plesl (dnes LN), Šídlo (HN), Cíglerová (MfD) a prakticky celá Česká televize. Falešný obraz Diag Human v poslední době kreslí kupříkladu MF Dnes či (opět) Česká televize. Je to fakt odzbrojující ukázka novinářské impotence (nebo spíš umu?) udělat celostránkový rozhovor (MfD 28. 5. 2011) se Šťávovým advokátem, lžidoktorem Kalvodou, a nepoložit mu jednu jedinou otázku opravdu na tělo, naopak mu jen nahrávat na smeče. Přesně to se povedlo totálně benignímu Václavu Dolejšímu. V případě ČT je to ještě horší. Reportéři Fiala a Havlík nejenže v Reportérech ČT popletli, co se dalo (viz Štěpánek ZDE, Cikrt ZDE, Sokol ZDE), čímž poškodili pozici České republiky, ale s arogancí sobě vlastní ještě plivou po těch, co na jejich evidentní chyby upozornili. Stejnou aroganci následně projevil i další narcis z Kavčích hor, jejich povedený šéfík, záchodový rváč Wollner (ZDE, Cikrtova polemika ZDE). Podtrhněme a sečtěme si to: reportéři veřejnoprávní televize za peníze televizních poplatníků vyrábějí agitky napomáhající tomu, aby byl poplatník obrán. K tomu si vydržujeme televizi veřejné služby?Leč nedosti na tom, za tenhle paskvil jim jiní hlupci, v tomto případě zástupci Open Society Fund, ještě rozdávají novinářské ceny. Když je na to Tomáš Cikrt uTaké je potřeba vytvořit právní zmatek, ve kterém se jen málokdo vyzná. Jeden list papíru, „patláma paprťála, kjamalálika, kjamalálika, paprťála žbrluch“ a klopte 10 miliard na stůl, hloupí Češi! Takhle je to jednoduché! Kam se hrabou alchymisté na dvoře Rudolfa II., co měnili olovo na zlato. Měnit „nic“ na miliardy, to je ta pravá „alchymie“.>>>

Kýbl špíny z Respektu

Martin Stín

Novinařina je tvrdé řemeslo. Novinářů je jak naseto, zájem o kupování novin a časopisů má své meze. Proto se v nelítostném boji o místo na trhu  na dobré mravy příliš nehledí. Pro některé noviny je základním nástrojem zajištění odbytu uspokojování pokleslé záliby čtenářů v senzacích, páchnoucích špínou. Nepřehlédnutelný je mezi nimi týdeník Respekt, jehož styl je křížencem předstírané investigativní novinařiny a skandalizujícího bulváru. Můžete se spolehnout, že každé pondělí vylije na někoho kýbl špíny. V poslední době se předmětem jeho zájmu stala pražská státní zastupitelství, v jejichž činnosti skutečně lze narazit na podivné úkazy. Ale tento námět poměrně rychle vyčpěl. Snaha nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o odvolání pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly dosvědčuje, že by se v jejich „letopisech“ našel materiál na celou knihu, ale jeho vykutání by vyžadovalo znalost prostředí a dalo by příliš mnoho práce. Proto v pondělí přijdou pro změnu na řadu záhady a temná podezření, spojená s příběhem Rudolfa Blažka a Josefa Tesárka, nedobrovolných navrátilců z Thajska. Kýbl špíny mají redaktoři Respektu při té příležitosti připraven pro bývalou ministryni spravedlnosti Danielu Kovářovou, která ve prospěch údajných lupičů podala stížnosti pro porušení zákona a současně nařídila přerušení výkonu trestu. Respekt bude samozřejmě tvrdit, že chyba nastala již tím, že paní exministryně podepsala stížnost pro porušení zákona. Prý k tomu nebyl důvod. Tvrdí to nějaká nicka z ministerstva, která se cítí být chytřejší než její nadřízení, ministryni nevyjímaje. Zpracovávala podnět obhájců odsouzených jako první a rozhodla, že se stížnost podávat nemá. Pak ale dostal spis do rukou soudce-stážista, který věc posoudil jinak a stížnosti vypracoval. Soudce řadovou referentku ministerstva kvalifikačně převyšuje, takže její mínění o jeho díle je nicotné.>>

Datum konce reklamy v ČT

Petr Štěpánek

Ta otázka teď hýbe českým televizním světem: Jaké je vlastně datum konce analogového vysílání? Proč je to datum tak důležité? Protože se od něho odvíjí také konec reklamy v České televizi. Samozřejmě za podmínky, že nedojde ke změně zákona. (Senátní návrh příslušné novely je momentálně „zaparkovaný“ v Poslanecké sněmovně.) V nařízení vlády o technickém plánu přechodu (TPP, 161/2008 Sb.) se v § 9 o dokončení procesu přechodu uvádí: Termín vypnutí zemského analogového televizního vysílání se stanoví na 11. listopad 2011 s výjimkou územních oblastí Jeseník a Zlín. V těchto oblastech bude zemské analogové televizní vysílání vypnuto 30. června 2012. Doba, po kterou může Česká televize vysílat reklamu, je v současnosti zákonem (304/2007 Sb.) stanovena takto: Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do konce kalendářního měsíce, v němž dojde k dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání ... Z výše uvedeného vyplývá, že z čistě technického hlediska není dnem dokončení celého procesu přechodu ze zemského analogového na zemské digitální televizní vysílání 11. listopad 2011, nýbrž až 30. červen 2012, kdy doběhnou výjimky na Jesenicku a Zlínsku. Datum 11. listopadu 2011 je tedy pouze termínem vypnutí zemského analogového televizního vysílání na většině území České republiky. Datem dokončení přechodu je 30. červen 2012. Z dikce příslušných ustanovení i z prosté logiky věci proto také vyplývá, že datem, ke kterému by za stávající legislativní úpravy měla v České televizi skončit reklama, není 11. listopad 2011, nýbrž až 30. červen 2012, respektive 1. červenec 2012.

Chátra ovládá přes média veřejné mínění

Zdeněk Jemelík

Mediální skandály zamořují veřejný informační prostor a škodí, protože politici nedokáží odolat pokušení využít dodané „střelivo“ k ostřelování protivníků. Velkou část viny na tom má premiér Petr Nečas, který viditelně nadřazuje svou averzi k Radku Johnovi nad zájem státu a koalice. Je trapný opakovanými pokusy vystupovat jako silný muž a zahánět Johna a VV do kouta siláckými projevy, po nichž následuje ústup do předem nepřipravených pozic pod neústupným tlakem reality, že bez podpory VV padne vláda i jeho politická kariéra. Ani John, ani Vondra nejsou političtí geniové, nicméně mají společnou vlastnost, kterou mohou být nepříjemní parazitům na veřejných penězovodech: oba postrádají smysl pro politickou korektnost a vedou si zcela bezohledně při vyhrabávání „kostlivců“ ve svých resortech bez ohledu na to, že mohou způsobit nepříjemnosti různých vlivným činitelům. Skutečnost, že Petr Nečas je ochoten podílet se na jejich odstranění, jej usvědčuje z pokrytectví že kohosi chrání před odhalením, že měl prospěch z korupčního jednání. Čerstvým příkladem jepičího života nechtěných mediálních afér je vystřídání útoku na Marka Dalíka, v níž hrozilo rozpoutání mohutného mediálního skandálu, který by poškodil některé významné činitele ODS a TOP 09, zveřejněním nezákonně získané zvukové nahrávky ze soukromí poslance Víta Bárty. Dalík se účastnil oficiálních jednání mezi ministerstvem obrany a rakouskou firmou Steyer o nákupu obrněných transportérů Pandur a měl po dodavateli požadovat úplatek ve výši půl miliardy korun. Nejenže tam neměl co dělat, ale jeho na nehorázný požadavek za podpis nákupu od Mirka Topolánka je neuvěřitelný. Skandál jaký tu ještě nebyl. Veřejnoprávní televize přesto odvedla okamžitě pozornost od Dalíka k chlubivému Bártovi, což je něco, co by exkomunistovi Jiřímu Janečkovi ve státě s vyspělou mediální kulturou neprošlo.>>>

Popletové ocenili poplety aneb Trapas Open Society Fund

Petr Štěpánek

Míra idiocie ve veřejném prostoru, jež infikovala českou společnost, nadále roste. Je ovšem otázkou, zda ohniskem, odkud se šíří, je pouze politická sféra, jak si většina lidí nejspíš myslí, či zda zdroje nákazy nemají svůj původ také někde jinde. O tom, že i na druhé variantě něco je, svědčí kupříkladu poslední novinářské ceny za rok 2010 udělené nadací Open society fund amerického miliardáře maďarského původu George Sorose. Nejúspěšnějšími novináři se stali reportéři České televize Michael Fiala a David Havlík. Zvítězili nejen v kategorii o nejlepší analyticko-investigativní příspěvek, ale získali také zvláštní česko-slovenskou cenu za výjimečnou investigativní práci. Zaujala jejich série reportáží, která objevila nové skutečnosti v případu arbitráže firmy Diag Human proti Česku. Dokonce prý České republice ušetřili tři miliardy korun. (Zdroj: ZDE) Větší – s prominutím – hovadinu jsem opravdu už hodně dlouho neslyšel. Michael Fiala a David Havlík totiž popletli, co mohli, ve složité kauze se vůbec nedokázali zorientovat, divákům zprostředkovali její falešný obraz, v důsledku čehož ve sporu o astronomickou částku poškodili pozici České republiky, a jestli snad někomu ušetřili peníze, tak jenom vykutálenému panu Šťávovi.

Česká televize jako bulvár veřejné služby

Petr Štěpánek

Napřed Česká televize odvysílá video, které si nelze vykládat jinak, než že prezident republiky čórnul v Chile pero, a pak se svatouškovsky hájí, že interpretace, že Klaus v Chile ukradl pero, není interpretací České televize. Tak ukradl Klaus v Chile pero, nebo neukradl? Dopustil se prezident republiky nějakého diplomatického faux pas, za které má být vláčen nejprve veřejnoprávní televizí a následně internetem a světovým tiskem? Jestli ukradl, je to skandál, a nechť to Česká televize řekne naplno. Jestli neukradl, proč to Česká televize s potměšilostí sobě vlastní divákovi podsouvá? Cimrmanovský klasik říká, „my nesmíme ani naznačovat,“ ale redaktoři televize, jež má být etalonem serióznosti, namísto seriózního sdělení naznačují, seč mohou. To video totiž nenatočil a do světa nevypustil nějaký bulvární paparazzi či náruživý amatérský videobloger. Je z dílny televize „veřejné služby“. Česká televize za peníze koncesionářů vypravila do Jižní Ameriky speciální štáb. Ptejme se tedy, jaké bylo pokrytí cesty prezidenta republiky do vzdálených zemí? Zaznamenal vůbec běžný divák z toho minima, co ČT o cestě odvysílala, že prezident jeho země je na oficiální – svým způsobem historické – návštěvě Argentiny a Chile? A propos! Ona potměšilá moderátorka je sama usvědčená zlodějka, jež svými černými jízdami kradla z kasy Dopravního podniku. A nejvyšší šéfové a řada redaktorů si pro změnu před deseti lety pro své potřeby čórli celou televizi.>>>

Pozn redakce: Kdyby chudák pan prezident nepsal své "Zápisky z cest", tak o jeho zahraničních, a podotýkám oficiálních, návštěvách, nic faktického nevíme. Na to na ně nemusí redaktory ČT vůbec vozit. I když jsem zmíněný šot v ČT nikdo v redakci neviděli, protože od jisté doby dáváme přednost zprávám s příjemnými redaktory na Primě, tak je to hodno Blesku a ne seriozního zpravodajství. Každý kdo pracuje nepřetržitě s pery a něco píše či podpisuje, tak automaticky zastrkuje psací nástroj do kapsy. Já sama předem hlásím, aby se pošťák či kolegové přihlásili o půjčenou tužku, abych ji nestrčila do kabelky po skončení psaní. Je to takový podmíněný reflex nás psavců. A právě proto by měl i redaktor ČT tohle brát s nadhledem. Chápu, že nemají v ČT pana prezidenta rádi, ale měli by si zachovat přece jen jistou noblesu a občany informovat o skutečných událostech.

Sbohem, demokracie! Vítejte v médiokracii! Vítejte v soudcokracii!

Petr Štěpánek

Lidé jsou rozčarováni z politiky a politiků. Podívejme se ale na věc z jiného úhlu. Opravdu za všechno mohou jen politici? Cestu do dnešního marasmu odstartoval Ústavní soud. Skandálním – protiústavním – rozhodnutím zrušil předčasné volby, čímž vytvořil prostor pro téměř roční bezvládí, doprovázené patřičnou mediální masáží veřejnosti. Není totiž pochyb, že během nastavovaného mocenského vakua, vytvořeného Ústavním soudem, se fatálně proměnily politické poměry v zemi. Česká republika června 2010 byla už jinou zemí než Česká republika září 2009. Co se v onom mezidobí stalo? Pohybuji se v politice dvacet let, takže samozřejmě nežiji v žádných velkých iluzích, nicméně jedna zásadní věc je neoddiskutovatelná, byť přehlížená. Ve velkých standardních stranách – právě díky vnitrostranické demokracii – existují samočistící mechanismy. U nestandardních volebních uskupení takové mechanismy nefungují. Když se pak ukáže, že onen mesiáš, křížený s Godotem, ke kterému se jistý typ voličů se smrtící pravidelností upíná, není spasitel, nýbrž jen další hříšný smrtelník, není jak to korigovat. V MF Dnes ještě minulý týden psali o kroužkovací revoluci. Proboha, jaká revoluce?! Spíš podivná mediální kontrarevoluce! Její produkty konzumujeme právě teď.Pokud tedy někdo opět nadává na politiky, kam že to zemi dovedli, měl by trochu víc namáhat mozek a svůj hněv podělit spravedlivěji. Ty politiky někdo zvolil, někdo mu vedl ruku a někdo k tomu vytvořil prostor. >>>

 

Pobočka International Free Press Society založena i v ČR

senátor J. Oberfalzer

Mezinárodní společnost pro svobodu tisku (International Free Press Society- IFPS) má od 6.4. 2011 českou pobočku. IFPS vznikla 1. ledna 2009 jako mezinárodní rozšíření tehdy již 4 roky existující dánské Free Press Society. Působí dnes v 16 zemích – vedle většiny západoevropských také USA, Kanada a Austrálie. Jejím programem je upozorňovat veřejnost na sílící omezování svobody projevu prostřednictvím politicky, ekonomicky či nábožensky motivovaných útoků či hrozeb, vnucené autocenzury, orwellovského „eurospeaku“, umlčovacích zákonů a soudních výnosů vycházejících z dogmatismu politické korektnosti. Svobodu projevu vnímá jako jeden ze základních prvků a obranných prostředků západní civilizace a bere si za úkol oživit vědomí zvláštního strategického významu Západu jako bašty svobody projevu, bez jejíž obrany by svoboda zanikla na celém světě, a informovat o jejím ohrožení zvenčí i zevnitř. Jejími mezinárodními členy a poradci jsou mimo jiné spisovatelé a novináři Diana West, Bat Ye´or, Ibn Warraq, Daniel Pipes, Roger Scruton, Robert Spencer a Mark Steyn, politici Geert Wilders a Allen West. První předsedkyní české pobočky je mezinárodní právnička Michaela Jorgensen, dalšími zakládajícími členy jsou senátor Jiří Oberfalzer, TV dokumentarista Ivan Biel a publicisté Roman Joch, Benjamin Kuras a Alexander Tomský.  Další podrobnosti IFPS jsou k nalezení v angličtině na www.internationalfreepresssociety.org.

Lidé bez názorů nechápou lidi z hloubi duše přesvědčené o své pravdě

Reakce na článek pana Komárka V.Havel kontra V.Klaus

Pánové Komárek a Hubálek a spolu s nimi spousta dalších lidí s neukotvenými názory nechápou, že  může existovat dospělý a zakotvený člověk. Člověk, který si něco o světě důvodně něco myslí  a o svém názoru je opravdu z hloubi duše přesvědčený. Člověk, jakým je například profesor Klaus. Sami rozpolcení nechápou, že s takto zakotveným člověkem nemůže okolí, natož pak nějaká  média  či okolnosti, cloumat. Nechápou, že takový člověk si prostě stojí  za svým názorem, i když mu namítají oponenti cokoliv a že se nenechá vláčet názory médií a veřejným míněním. Lidé, kteří naopak žijí  bez vlastních názorů, bojí se samostatně dokonce i myslet, žijí jen na povrchu problémů. Sebou nechávají  smýkat vším, co je právě módní. Jejich neznalost je pány Komárky přičítána jejich slušnosti,  naslouchání jiným, sebereflexi a nevím čemu ještě. Takoví lidé jsou oblíbeni novináři i politiky, neboť bezmyšlenkovitě přejímají módní názory, byť sebenesmyslnější, a je proto lehké s nimi manipulovat a vnutit jim své představy. Tito lidé neuvažují o smyslu svých životů, o smyslu reality kolem sebe, protože nedokáží nebo jsou líní samostatně myslet. Je pro ně jednodušší přijmout to, co vymyslí někdo za ně, byť by to byla ta největší hloupost. Zářným příkladem je přijímání nesmyslných ekologických teorií o neexistujícím globálním oteplování. Zejména po duchovní devastaci z dob totalitního socialismu je takových lidí v naší zemi velmi mnoho.  Nezbývá než doufat, že se alespoň část z nich už probudí k životu, uvědomí si, že má mozek od toho, aby myslel, a začnou konečně svou vlastní  hlavou uvažovat o smyslu svých  životů  a přemýšlet nad tím, že není naprosto samozřejmé, že je mohou vůbec prožívat. Že je to dar od Boha.>>>

Tisk zvyšuje intenzitu výpadů proti hlavě státu

reakce čtenáře J. Musílka na rozhovor Komárka a Hubálkem

Vážená redakce, tak jsem se zase pobavil a opět rozesmutněl nad výtvory naší mediokracie, když jsem si přečetl včerejší výplod z pera novináře Martina Komárka http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=014&r=magazin_dnesMD&idc=1563064 . Ve svém článku, který pojmenoval V.Havel kontra V.Klaus, se to hemží opět podpásovými hrubostmi. Autor dává prostor i jednomu z oněch spiklenců, konkrétně panu S. Hubálkovi, profesí soudnímu znalci z oboru psychologie a havlistickému petentovi Impulsu 99. Doktor Náhubek, pardon Hubálek!, navazuje na své názory z minulosti a V.Klause nemilosrdně sestřeluje. Cituji jeho nechutný výlev: „V důsledku nadměrné sebelásky a pocitu vlastní výjimečnosti je Klausovo myšlení emočně pokroucené. Je tak nesebekritický, že je neschopný respektu k názorům druhých, je neschopný sebereflexe, nadhledu a negativisticky autoritativně útočí na vše, co považuje za ohrožení své jedinečnosti.“ Kdybych nevěděl, koho komplotář Hubálek popisuje, musel bych si myslet, že třeba míní nějakého sebou zahleděného diktátora. Zkrátka: Hubálek uděluje prezidentovi náhubek a pokračuje v nehorázných bludech, které nedávno vypustil jeho pravdoláskařský soukmenovec "kněz" T.Halík>>>

Prosíme pana prezidenta, aby se zasadil o to, aby si mediokracie nemohla hrát s lidskými životy

Jaromír Fojtík Slezský zemský hejtman Koruny České

Koruna Česká sleduje kauzu Ladislav Bátora. Už nejsme ani překvapeni, ani šokovaní, ani zklamáni, ale přímo rozzlobeni, neboť připomíná lynč. Je to klasická ukázka jak v této zemi fungují média a jejich propojení s určitými lobby, které se stavějí do role umravňovatelů veřejnosti. Kdo dal lidem kolem politické ideologie, zaštítěné vznešenými pojmy pravdy a lásky, právo „kádrovat“ každého, kdo se nevejde do jejich hodnotového světa a již zcela zřejmých plánů. Kdo potřebuje jejich soudy o psychickém zdraví prezidenta republiky, jeho spolupracovníků, pana Bátory a každého, kdo není vyznavačem liberálně-levicové víry, skrze kterou hodlají postupně zničit českou státnost a suverenitu a podřídit naši zemi nadnárodním myšlenkovým korporacím? Kdo zde ustavil veřejného odborníka na „katolicismus“ v osobě vnitřně odpadlého kněze, který by za normálních časů v Katolické církvi byl buď v církevním trestu či dokonce exkomunikován za šíření synkretických nauk mezi katolíky? Jestli případ pana Bátory dokazuje, že jde o všeobecný trend, pak jsme skutečně na prahu nové diktatury, aniž si to veřejnost uvědomila. Prosíme proto pana prezidenta, aby se vahou svého úřadu zasadil o to, aby si mediokracie nemohla hrát s lidskými životy a jejich pověstí. Aby akademická půda byla opět svobodným kolbištěm různých náhledů na realitu a nebyla výsostnými vodami jen jednoho myšlenkového proudu. Aby mediokracie nevytlačovala politické přístupy a politické subjekty, které se jí nehodí do jejich představ o budoucnosti této země a machiavelisticky manipulovala námi běžnými občany.>>>

ČTK: Dokonáno jest!

Petr Štěpánek

Stibrala vystřídá Majstr. Nikdo cizí zvenku nám do ČTK nebude strkat nos. Takhle to měli kluci rozpočítané. Ale vloudila se chybička. Rada ČTK v srpnu 2009 čtyřmi hlasy proti třem zvolila novým šéfem ČTK bývalého generálního ředitele Slovenské televize Radima Hrehu. Chybu bylo třeba napravit. A tak odstartovala jedna z nejodpornějších mediálních kampaní posledních let. Instalace pomazaného korunního prince se protáhla na dva roky. Napodruhé už rada vybrala „správně“. Každému, co jeho jest. Zaznamenejme pro historii hlavní aktéry tohoto donebevolajícího svinstva: Stibralova a ČTK dvorní advokátní kancelář Kříž & Bělina potvrdila své vysoké kvality. Její právní zdůvodnění, že čtverec je ve skutečnosti kulatý a ten, kdo rezignoval, ve skutečnosti zůstává ve funkci, neboť svoji rezignaci neoznámil sám sobě, vejde do análů. Hlavním nosičem lživé denunciační kampaně proti Radimu Hrehovi byl časopis Respekt. Šéfredaktor Erik Tabery to už navěky bude mít ve svém profesním životopise. Pod ono svinstvo se podepsala novinářka Silvia Lauder. Žádná slušná redakce by jí už nikdy neměla otevřít dveře. Že šlo o zákeřný faul, musela svým verdiktem stvrdit i Etická komise Syndikátu novinářů. Naprosto selhala Poslanecká sněmovna, stará i nová, které se Rada ČTK podle zákona odpovídá. Mnoho slov, žádný čin. A tak předem vyvolený korunní princ Jiří Majstr, kariérní novinář zocelený v předlistopadové KSČ. Dokonáno jest! Opravdu? Uvidíme.>>>

Svoboda médií ano, ale podle našich samopalových pravidel

bŘETISLAV oLŠER

Dávám novinářům na vědomí: Cenzura je na počátku třetího tisícilerí obnovena! Teatrální gesto moci. Chcete aby ČT byla nezávislá a veřejnoprávní? Chcete uvobodu a demokracii? Tak jo, ale svoboda sdělovacích prostředků bude podle našich samopalových pravidel. Tak vyznělo, když zamaskovaná a neoznačená individua hlídkovala s prstem na spouštích v televizním studiu. Vybrali si čas vysílání hlavních Událostí, aby to viděl celý národ, jak se vyřizují účty s neposlušnými žurnalisty. To samé bylo nedávno v Egyptě, kdy vzbouřenci obsadili studio Al-Jazerry, stejně jak Chomejní nechal obsadit íránskou televizi. Výstraha. Ministr obrany Vondra si napřed dělal srandičky, pak se změnil v mrtvého brouka, když prohlásil pro ČTK: "Probíhá trestní řízení, do kterého nechci ani nemohu zasahovat. Vycházím z toho, že Vojenská policie koná v souladu se zákonem a na základě soudního příkazu..." Inu, Pinochet v akci... Nakonec se dozvídáme, že odnášení několika pytlů s dokumenty, kazetami a poznámkami stejně jako zapečení místnosti redaktora Rožánka vůbec nemá oporu v zákoně. Svévole mocných... Naposled jsem viděl kukláče řádit při obsazování IPB nebo hospody U Holubů. A najednou se ministr obrany probudil a nechal postavit mimo službu velitele této teroristické jednotky. To fakt o tom nevěděl? On, šéf všech vojáků. Jsem zvědavý, kdy z toho vyvodí důsledky a zabalí konečně svých pět ministerských švestek...? Že by za tím byla firma Promopro a on opět neviděl, neslyšel…? Snad to jen byla neotřelá oslava dne našeho vstupu do NATO? Nebo se snad chystala zkouška na nečisto pro vojenský stav...? Vondra se snaží zachránit své korýtko a obrací, odvolává zodpovědné generály, ale sám rezignovat nemíní a dál odmítá cokoli říct, protože pokrytecky neustále hlásá, že on je politik a do těchto záleřitostí nesmí zasahovat... Co jiného čekat od submisivních politiků země rozvojového třetího koše...? >>>

Incident v ČT měl zastrašit média

Milan Štěch

Vojenských zaásah jednotek v České televizi považuji za nepřijatelný. Svou razancí byl zcela neadekvátní prostředí, ve kterém se uskutečnil. Za zarážející lze považovat i fakt, že vojáci pátrali po dokumentu, který byl již znám. Incident měl podle mého názoru především zastrašit média, aby se nezabývala korupčními kauzami v armádě. Žádám důkladné prošetření tohoto zásahu a neprodlené vyvození závěrů.

Vlastenecká veselohra „Karel Škréta, malíř“

Petra Jungwirthová

Zveme vás na obnovenou hru Václava Aloise Svobody-Navarovského z roku 1842 "Karel Škréta, malíř" v podání divadelního spolku Temus Lamus. Jde o doprovodné divadelní představení výstavy Karel Škréta (1610 - 1674). Doba a dílo. Hru provází adaptace písní ze 40. let 19. století, kostýmy zapůjčilo Národní divadlo v Praze. Představení se konají 21. 3. v 19.00, 30. 3. ve 20.00, 7. 4. ve 20.00 v Salesiánském divadle v Praze 8 - Kobylisích. Rezervace míst není nutná. Délka trvání je cca 60 minut a vstupné 90 Kč. Předprodej vstupenek je možný také v pokladně výstavy - ve Valdštejnské jízdárně. Více informací na www.skreta.cz a www.temuslamus.cz

Excelentní ukázka, jak dokáže MF DNES překroutit fakta

Ivana Haslingerová

A máme tu zase oheň na střeše a mnoho povyku pro nic. Když jsem se dozvěděla, že pan ministr školství Jošef Dobeš je rozhodnut jmenovat za svého prvního náměstka konzervativního euroskeptika Ladislava Bátoru, předsedu Akce D.O.S.T., ihned mi bylo jasné, že vypukne běsnění pseudoliberálních levicových novinářů. A měla jsem pravdu. Nad tímto rozhodnutím pana ministra vypukly přímo orgie běsnění. Většina z našich čtenářů sice nepotřebuje připomínat, že od nich nelze ve vztahu ke konzervativním tématům očekávat žádnou profesionalitu nebo nestrannost, kterou se tak okázale zaštiťují. Ale co předvedla MF DNES, to i mne udivilo. Tak překroutit rozhovor, to neumí ani pan Potůček z Reflexu, a ten se kdysi panečku snažil v rozhovoru se mnou o něco podobného. To, co ale provedl pan redaktor Ondřej Šťastný v MD DNES, to je opravdu vrcholový příklad novinářské neetiky. Pro počínání pana Šťastného nemám slov. Tedy měla bych, ale jsme seriozní časopis a neužíváme zásadně sprostá slova. Pouze publikuji rozhovor, který měl původně vyjít a který poskytl pan Bátora pana Šťastnému "Rozhovor, který měl, ale nesměl vyjít v MF DNES"a článek, který místo něj vyšel druhý den "Extremista a oblíbenec Hradu". Ne že bych si dělala o MF DNES nějaké iluze, ale že dokáže redaktor z níže uvedeného rozhovoru zpracovat to, co vyšlo, to svědčí o úrovni tohoto listu. >>>

Co trápí diváky Novy, Esmeralda prozřela, uzdraví se i Kaan..?

 

Břetislav Olšer

Jedním z pilířů jarního programového schématu televize Nova v roce 2011 se totiž stala turecká telenovela „Tisíc a jedna noc“, která slaví úspěch na sousedním Slovensku. Diváci znovu trnou; už vědí, že slepá Esmeralda zázračně prozřela, teď je rmoutí osud Kaana, syna čarokrásné Šeherezády, jenž je nemocen zákeřnou leukémií. A co nejdůležitější aspekt turecké telenovely? Přece prokázat, že islámský stát, který je horkým kandidátem pro vstup do EU,  je natolik civilizovaný a tolerantní, že i ženy mohou chodit bez hidžábů a burek, mohou pít alkohol a dívat se po mužích nejen odpasu nahoru i bez muhrama, tedy rodinného hlídače jejich ctnosti. Prokázat, že přízrak islámského práva šarija je zahnán, navzdory vraždám cti, kdy mimo jiné bratři zabíjejí své sestry, které měly zakázaný sex a ohrozily tak čest rodiny. Je zvláštní, že po novele neskočila německá televize. Berlín je přece druhým největším tureckým městem, po Istanbulu.>>>

Pozn. redakce: Šeherezáda je pro Turecko totéž co pro naše StB Major Zeman. Natáčení Šeherezády podporovala turecká vláda za účelem propagace islámu. A povedlo se jí to opravdu excelentně. Bohužel!

Zvýšení DPH knih a tisku oslabí postavení médií a dostupnost knih

Milan Štěch

Dnes jsem obdržel otevřený dopis šéfredaktorů českých tištěných periodik, kteří se vyjadřují proti zvyšování DPH knih a tisku. Zdůrazňuji, že nepodporuji záměr vlády Petra Nečase spojovat realizaci důchodové reformy se zvyšováním DPH. Jsem přesvědčen, že DPH by se zvyšovat nemělo, a pokud k jeho navýšení dojde, měla by být sazba u knih a tisku ponechána na stávající úrovni. Zvýšení DPH tisku by oslabilo postavení nezávislých médií, jejich činnost je přitom nezastupitelná pro rozvoj názorové plurality, otevřené a veřejné diskuse a ve svém důsledku udržení úrovně demokracie. Zvýšení DPH knih by znamenalo nežádoucí snížení dostupnosti knih pro širokou veřejnost, zvláště pro mládež.

 

Fridrich za 18, Bradáč bez 2 za 20

Petr Štěpánek

Televize veřejné služby je pro všechny a všem má měřit rovným metrem. Tak by to mělo být. Jenže není. V mezidobí Milana Fridricha na postu ředitele zpravodajství vystřídal Roman Bradáč (nyní šéf ČT24). A už je to tady zase! V kladenském senátním volebním obvodě jsou vyhlášeny doplňovací volby. ČSSD zde po zemřelém Jiřím Dienstbierovi starším nasadila Jiřího Dienstbiera mladšího. A co vidíme na obrazovce České televize? Hle! – zde Jiří Dienstbier ml. jako host Před půlnocí, hle! – zde Jiří Dienstbier ml. jako host dámské tlachárny Tah dámou. (A já si doteď myslel, že Dienstbier je chlap.) Jsem moc zvědavý, kdy televize veřejné služby pozve do Tahu dámou či Před půlnocí také další kladenské senátní kandidáty. To se asi načekáme!Z jiného soudku: Prezident republiky Václav Klaus učinil v úterý 8. 2. 2011 poměrně zásadní kritické prohlášení k doktorské vyděračské akci Děkujeme, odcházíme, ve kterém vyjádřil mínění většiny občanů České republiky. Hlavní zpravodajské relaci televize veřejné služby vyjádření prezidenta republiky vůbec nestálo za zmínku. V Událostech komentářích je pak pouze promítla v grafické podobě. Naopak host ve studiu, Capo di Tutti Capi České lékařské kamory (to není překlep) Milan Kubek, se k němu z veřejnoprávní obrazovky obsáhle vyjádřil. Bez komentáře!

Pozn. redakce: To chce ale komentář. Je to skandální chování televize veřejné služby!

Česká televize? Spíš Bakalova televize!

Petr Štěpánek

Také vám přijde, že Česká televize do svých zpravodajských pořadů až příliš často zve stále tytéž externí novináře? Začalo to vpravdě symbolicky. První host v novém roce? Kdo jiný než šéfredaktor Respektu Erik Tabery! A pak už to jelo jako po másle. Z osmnácti hostujících externích novinářů jich deset patří do Bakalova vydavatelského domu Economia. Tři byli z Respektu, šest z Hospodářských novin. A aby toho nebylo málo, i na mediální problematiku si do UK pozvali ausgerechnet někoho od „Bakalů“, totiž z časopisu Media a Marketing. Proč televize veřejné služby zcela evidentně dlouhodobě protežuje jeden vydavatelský dům? To na Kavčích horách nevědí, že v České republice vycházejí i jiné noviny a časopisy? Podpora, kterou veřejná televize touto dramaturgií poskytuje jedné soukromé firmě, má vyčíslitelnou hodnotu. Nepochybně nemalou hodnotu. Z toho plynou další otázky. Dělají to šéfové a dramaturgové České televize nezištně? Nebo snad systémem „já na bráchu, brácha na mě“? Tím, že Česká televize skandálním způsobem protežuje pouze jednu podnikatelskou – potažmo názorovou či zájmovou – skupinu, porušuje zákon. Co s tím udělá Rada České televize a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání?>>>

Šéfredaktoři , zakažte svým podřízeným číst noviny!

Ladislav Jakl, ředitel politického odboru KPR a frontman kapely Folimanka Blues

Údolím Berounky vedly odedávna prastaré cesty. Ve starém mlýně v Horních Mokropsech si slavný muzikant Jiří Stivín zřídil studio a v tom studiu se od prvních dnů letošního roku moří kapela Folimanka Blues s nahráváním svého nového alba. Od začátku roku jsem proto nečetl noviny. Ach, to je úleva! Ne, že bych to dosud nevěděl, že to, o čem píší novináři, je náhražková realita. Stohy stránek různých analýz už bylo popsáno o fenoménu takzvaného „nastolování agendy“. Nějaká silná zájmová skupina pocítí potřebu, aby se jisté téma dostalo do popředí pozornosti médií a tam se tvářilo, že kolem něj se točí svět. Někdy s takovým tématem přijdou sami novináři či spíše jejich šéfové. Nepotřebují se koukat po světě, nepotřebují zkoumat, co se opravdu děje. Všechny píší totéž. A dokonce ze stejného úhlu pohledu. Je to nakažlivé. Porady redakcí začínají četbou „konkurence.“ A tak líní novináři opisují jeden od druhého, přejímají prefabrikované vidění i strukturu a hierarchii témat. Být já šéfredaktorem novin či televizního zpravodajství, zakážu svým lidem noviny číst. Hybaj do terénu, mazej mezi lidi! Tam jsou témata! >>>

Politici by neměli věnovat takovou pozornost skandalizujícím mediálním bublinám

Zdeněk Jemelík

Vít Bárta by se neměl podřídit používání pojmu „sledování politiků ODS“ V tomto případě že zadání zakázky detektivní agentuře bylo odůvodněno podezřením, že se sledované osoby měly dopustit nepravostí korupčního rázu, by to mělo být určující. Budeme-li hovořit o tom, že agentura ABL sledovala osoby, podezřelé z korupčního jednání, zní to úplně jinak, než mluví-li se o sledování místních politiků ODS. Mf Dnes opakovaně přichází „na trh“ s informacemi a dokumenty, které nemohla získat zcela legální cestou. Nikoli Vít Bárta Petru Nečasovi údajné sledování komunálních činitelů, ale Jaroslav Kmenta Vítu Bártovi a veřejnosti by měl vysvětlit, jak přišel k dokumentům, jež používá k vyvolání napětí mezi koaličními stranami. Aféra je mistrovským kouskem, neboť zasáhla dva cíle současně: vztahy uvnitř koalice a uvnitř ODS. Otázka zní: cui bono? Vyrábění afér je skvělý nástroj k zvyšování nákladu novin. I to je důvod, proč by politici neměli věnovat skandalizujícím mediálním bublinám takovou pozornost. Podporu marketingových tahů redakcí přece nemají v popisu práce. Bubliny vycházejí od „investigativců“ Mf Dnes v poměrně krátkých intervalech jedna za druhou. Nakonec splasknou a vyšumí do ztracena, jenže mezitím naruší vztahy ve společnosti, a nepřinesou jiný užitek, než právě to narušení  vztahů. Kdyby si jich politici nevšímali, čtenářský zájem by se nedostavil a četnost bublin by se snížila.>>>

eStat.cz chce sloučit ČT a ČRo, zrušit poplatky i reklamu a privatizovat ČTK

Petr Štěpánek

Jsme svědky bouřlivého rozvoje vysílacích platforem a komunikačních technologií. Svět, ve kterém dnes fungují veřejnoprávní média, se za posledních deset patnáct let dramaticky změnil. Nemají-li média veřejné služby časem úplně ztratit opodstatnění své existence, musejí se změnit. Vždyť už dnes se ozývají hlasy – často od výrazných osobností –, že veřejnoprávní média nepotřebujeme vůbec. Think tank eStat.cz dlouhodobě usiluje o efektivní správu státu a věcí veřejných. V oblasti médií veřejné služby se proto v následujícím období zaměří na následující aktivity. Tzv. koncesionářské poplatky jsou neefektivní, iracionální a asociální, v toku času se přeměnily na jakousi podivnou „daň z hlavy“. Efektivita jejich výběru je i přes jisté zlepšení z poslední doby problematická. Jejich nezanedbatelná část končí úplně jinde než v televizi a rozhlase. Jestliže se naše země rozhodla pro rovnou daň, pak bychom měli být skutečně důslední. Rovná daň totiž není stejná daň, neboť rovné se platí procento, nikoli částka. Televizní a rozhlasové poplatky oproti tomu platí všichni – chudí i bohatí – ve stejné výši. De facto je to degresivní daň, neboť v poměru ke svému příjmu platí nejvyšší procento ti nejchudší. Financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu by proto mělo i sociální efekt. Strašit ztrátou nezávislosti médií veřejné služby je zpozdilé. Justici, ombudsmana či policii přece také platíme ze státního rozpočtu.>>>

Novodobí politruci

Miroslav Červenka

  Kdo byl v době reálného socialismu na vojně, jistě si vzpomene na jednu zvláštní kategorii ,,furťáků“, zástupce velitele pro věci politické. Cílem jejich existence bylo vysvětlovat veškeré dění ve světle ideodogmat oné doby – vedoucí úloha strany, imperialističtí nepřátelé a sovětští přátelé, ideodiverze atd. Říkalo se jim politruci a bývalo pravidlem, že se jimi stávali neschopní,  jinak nepoužitelní blbci, na které v armádě tehdejší režim dosti sázel. Báli se jich nejednou i velitelé útvarů. Protože je společnost více atomizovaná a nelze působit ve všech skupinkách, musí se tomu tvorba veřejného mínění přizpůsobit myšlení mas dnes ovlivňovat centrálně. Oč je efektnější agitace ,,Tato lavička (cedule, zábradlí atd.) byla opravena z prostředků Evropské unie“ než  ,,Sovětský svaz – náš vzor“. I osvětově-agitační pořady typu ,,Evropský manuál“ (zde se konečně našlo zaměstnání i pro dlouho neupíchnutelnou sestru Kateřiny Jacques Moniku Pajerovou), "U nás v Evropě“, ,,Evropské událost“, ,,Babylon“, ,,Kosmopolis“ jsou dnes na úplně jiné úrovni než tehdejší prvoplánové agitky typu ,,Československý týdeník“ – je příznačné, že ČT znovu vysílá všechny díly od roku 1945. Nejvíce viditelnou skupinou vykladačů, co si máme myslet, jsou političtí komentátoři v médiích. Těmto novodobým masovým politrukům nejde o žádné šíření informací, nýbrž o tendenční manipulaci našeho myšlení. Známe je všichni i jmény – Martin Komárek, Jan Macháček, Jindřich Šídlo, Alexandr Mitrofanov, Luboš Palata + téměř všichni redaktoři ČT. Působí v médiích soukromých i veřejnoprávních (v názorové rovině mezi těmito žádný rozdíl není), často přecházejí z jednoho do druhého, a tak např. v politické diskusi na veřejnoprávním médiu vystupuje jako kamufláž nezávislého názoru novodobý politruk z jiného média, vždy však ten, který je ochoten podpořit panující tendenci (to se týká ovšem i jiných profesních skupin – když sociolog, tak Šiklová, když katolík, tak Halík, když filozof, tak Bělohradský nebo Kohák, když politolog, tak Pehe nebo Dvořáková.>>>

Česká televize pracuje na svém sebezničení

Petr Štěpánek

Navazuji na glosu pana Jana Svobody (To se hned tak nevidí) a jeho přesný popis naprosto neuvěřitelného Interview ČT24 s Miroslavem Kalouskem. Kromě redaktorů veřejnoprávní televize si ale platíme také jejich nadřízené a různé kontrolní a regulační orgány, v tomto případě Radu České televize a Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Obrátil jsem se na ně proto s následující stížností: "Vážení členové rady! Stále žiji v naivní představě, že zpravodajství a publicistiku České televize si my, televizní poplatníci, platíme proto, abychom se něco dozvěděli. V pořadu Interview ČT 24, vysílaném dne 4. 1. 2011, udělal moderátor František Lutonský všechno, ale opravdu všechno, pro to, abychom se od pozvaného hosta, ministra financí Miroslava Kalouska, o kauze IPB nedozvěděli pokud možno vůbec nic. Nenechal jej dokončit jednu jedinou myšlenku. Zda tak pan redaktor činil kvůli své nebetyčné sebestřednosti, naprostému amatérismu či v žoldu některé zájmové skupiny, je vcelku jedno. Každá z těchto variant je pro Českou televizi smrtící. Pokud tohle má být podoba televize veřejné služby, potom by bylo opravdu lepší celý ten podnik zavřít. Předem děkuji za informaci, jakým způsobem rada moji stížnost vyřídila. S pozdravem ... atd."
Na tu informaci se můžete těšit spolu se mnou, rozhodně si ji nenechám jen pro sebe.

 

Deset let od pokusu o televizní převrat

Petr Štěpánek

Před deseti lety proběhla tzv. televizní krize, největší otřes demokracie v polistopadové éře naší země. Pozadí tehdejších událostí jsem v roce 2004 popsal v knížce Válka o Novu v kapitole Vzbouření na Kavčích horách. Možná nebude na škodu si to připomenout. V mezidobí jsem zaznamenal, že řada lidí, kteří tehdy stáli na straně vzbouřenců, změnila názor. Těší mě, že já po šesti letech nemusím měnit byť jedno jediné slovo. Přidal jsem jen mezititulky. Krize v České televizi z přelomu let 2000 – 2001 sice nemá s válkou o Novu přímou souvislost, přesto tento spor výrazně ovlivnila, především některé jeho aktéry. Vzpoura zaměstnanců České televize, podporovaných vlivnou „kulturně mediální frontou“ (to je termín z úst Zdeňka Svěráka), na svoje objektivní historické zhodnocení teprve čeká, leccos se ale dá povědět už dnes. Samotné vzbouřence a jejich motivaci lze rozdělit přibližně do tří skupin. Do první skupiny patří někteří redaktoři, zvláště ti mladí, kteří si opravdu mysleli, že dělají správnou věc, že stojí na správné straně a že opravdu bojují za nezávislost České televize a svobodu slova. V jejich motivaci se snoubila naivita a hloupost mládí, které se dá strhnout stejně snadno jako zmanipulovat, s podlehnutím atmosféře opožděné či spíše nastavované revoluce. Někteří z nich už dnes vědí, že hráli kompars v kuse, který režíroval někdo jiný. >>>

O kvazisanitárních hyenách

Ladislav Bátora, předseda Akce D.O.S.T.

Čeští novináři jsou už předlouho povýtce jen kvazisanitárními hyenami demokracie a jejími agilními hrobaříky zároveň. Kvazisanitární proto, že se na rozdíl od příslovečných hyen vrhají začasté i na zdravé kusy, a jako by to samotné nestačilo, se zvráceným apetytem se navíc každodenně zahryzávají do naší vlasti a do našeho národa. A hrobaříci proto, že každý scestný argument a každá relativizace základních premis demokracie jsou jim dobré ve chvíli, kdy je zase přemůže to patologické nutkání přispěchat na pomoc onomu neblahému dnešnímu trendu, kterým je snaha o definitivní zničení naší suverenity a mravní a faktické rozložení našeho národa vůbec. A to ani nehovořím o tom, jak pořád hledají nějaké ty hroby… Láska k vlasti a hrdost na vlastní národ a na jeho dějiny je v očích těchhle okázalých kosmopolitů a multikulturalistů nakažlivou deviací a dělají vše proto, aby to za čas byl třeba i kriminální čin. Proto je všechny tak rozlítil Manifest D.O.S.T., který se objevil v době, kdy si mysleli, že „už je dobojováno“. Soudím, že je tenkrát ze všeho nejvíce rozběsnil tento bod: „Uznávám hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítám se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.“>>>

To zas bude malér! aneb „Kulturně mediální fronta“ opět v akci

Petr Štěpánek

Ano, Česká televize se vymkla kontrole. Ale nestalo se tak teď, nýbrž již před deseti lety. Jiří Janeček není příčinou, nýbrž produktem tohoto procesu. Některým signatářům dopisu předsedům parlamentních politických stran asi skutečně jde o Českou televizi, jenže řadě jiných evidentně o jejich vlastní ekonomické zájmy, totiž o přesměrování penězovodu z veřejnoprávní televizní kasičky od konkurentů do jejich vlastních kapes. Ne, že by signatáři neměli v něčem pravdu, problém je ale v tom, že právě řada z nich sebedestrukčnímu vývoji ČT napomohla, když aktivně podporovala televizní vzbouření. Dnešní generální ředitel je také bývalý vzbouřenec. Stejné je to s faktografií dopisu. Některá tvrzení sedí, ale řada jiných jsou fabulace, pomluvy a občas i vyložené lži. Signatáři se také dopouštějí tradiční, leč hanebné paušalizace. Rada ČT je kolektivní orgán, takže nakonec platí to, co odhlasuje většina, ale to neznamená, že je poctivé všechny členy rady házet do jednoho pytle. Ostatně není vůbec pravda, že kontrolní funkci rady dnes suplují odbory, tedy mj. pánové Dekoj a Komers. To je vskutku dobrý vtip. Je to přesně naopak. Televizní odbory jsou jednou z příčin dnešního neutěšeného stavu ČT.>>>

ČT tlačí ženy do politiky. Čeho se dočkáme příště, ptá se poslanec

 Lukáš Petřík

Česká televize vysílá zdarma spot na podporu feministického sdružení Fórum 50 %, které bojuje za padesátiprocentní zastoupení žen v politice a ve veřejném životě. Je otázkou, zda to neznamená, že Česká televize takto podporuje pouze jednu konkrétní ideologii a nepřekračuje tak své veřejnoprávní mantinely. "Paritní zastoupení na všech úrovních rozhodování považujeme za základ pluralitní demokratické společnosti. Všemi svými aktivitami usilujeme o vytvoření společnosti s vyrovnaným zastoupením žen a mužů v politice a ve veřejném životě," píše o sobě sdružení Fórum 50 %. Uskupení dlouhodobě podporuje myšlenku zavedení kvót stanovujících minimální podíl žen na kandidátkách politických stran. Poradce premiéra Petra Nečase pro lidská práva Roman Joch má však na věc jiný názor. „Když ČT propaguje občanské sdružení podporující feminismus, měla by dát i prostor sdružení s názorem opačným. Stejně tak by měla dát třeba prostor sdružením hájícím práva daňových poplatníků proti zvyšování daní a nárůstu byrokracie či třeba práva rodičů vychovávat děti a tak dále. Problémem je, pokud podporuje pouze konkrétní ideologii," řekl redakci Joch. "Dnes feminismus, zítra třídní boj a rasismu" říká člen sněmovní Komise pro rodinu a rovné příležitosti Marek Benda (ODS): „Když se ale jedná o sponzoring, tak je po mém soudu naprosto nepřípustné, aby se propagoval z peněz občanů konkrétní ideový proud. Tyto skupiny navíc často hlásají extrémní názory. Příště se zase můžeme dočkat, že bude veřejnoprávním médiem propagován třídní boj nebo rasová teorie.">>>

Média chtějí poškodit vztahy mezi koaličními partnery

Tomáš Bartovský

Odmítáme spekulace deníků MF Dnes a Právo o tom, že vedení ODS jednalo nebo jedná o změně na postu ministra vnitra v důsledku zveřejnění informací o sledování některých komunálních politiků, za kterým údajně stojí agentura ABL. Není náhodou, že se tyto spekulace objevují dva týdny před komunálními a senátními volbami, aby účelově poškodily vztahy mezi koaličními partnery. Vedení ODS k této záležitosti zaujalo jednoznačný postoj, který vyjádřilo po čtvrtečním zasedání výkonné rady. Je zapotřebí, aby celá záležitost byla rychle a řádně vyšetřena. Závěry o čtyři roky starém případu sledování některých pražských komunálních politiků lze činit jedině na základě zjištěných faktů, nikoli spekulací, které se objevují v médiích.

Kdo stále strká ty komunisty do ČT?

petr paulczynski

Už stokrát jsem si říkal, že Otázky Václava Moravce je pořad pouze pro otrlé nebo pro politické masochisty. Pak však nevím proč na to u oběda vždycky koukám. A nestačím se divit. Většinou. To když např. proti Sašovi Vondrovi usedl muž jež proslul svým krycím jménem ze seznamů spolupracovníků Falmer. Chápu, že žijeme v demokracii a strana lidí se zvláštním myšlením je její součástí, protože se pod heslem nejsme jako oni udrželi až tak, že stále straší v parlamentu. Ale  že by mi je někdo musel pořád strkat na obrazovku bych neřekl. A stále číhají na dobu, kdy, řečeno jejich někdejším opileckým vůdcem s pohlavní chorobou, demokracii zakroutí krkem. Nevím, kdo v ČT rozhoduje, koho pozvou. Ale takovéto pozvání mi působí u nedělního oběda dávivý reflex. Protože ať se novodobí soudruzi tváří sebepřátelštěji, jejich neodříznutí se od starých dogmat by nás mělo děsit. Stále totiž používají slova typu rovnost, sociální spravedlnost, právo, mír, klid na práci, restrukturalizace či boj za svobodu. Myšlenky se mění, cíle zůstávají. A tak nechápu, proč se musím za svůj poplatek u nedělního oběda dívat na relikt minulosti, byťpokrytecky převlečený za demokrata.>>>

Prý

Pavel Zvěřina

Přiznám se, že je jedno slovo, které mi v novinách hrozně leze na nervy. Je to slovo "PRÝ". Mám dojem, že zvláště České noviny a ČTK v tomto excelují. Jistě, že toto zvláště pro titulky šikovně krátké slovo má čas od času své opodstatnění, ale mnohem častěji vidím jeho použití jako vysloveně alibistické, bezpáteřní a je-li použito v titulku, jako znevažující hodnotu jakýchkoli uváděných zpráv. Nejposledněji bylo slovo PRÝ použito-zneužito ve zpravodajství ČTK v titulku "Mladí komunisté budou čelit trestnímu oznámení, lžou PRÝ o Katyni". A samozřejmě, že v ČT24 nemohli zůstat pozadu: "Mladí komunisté PRÝ lžou o Katyni, čeká je trestní oznámení". A nejspíš by se našly i další příklady. Tedy opravdu... Ve světle nedávných zpráv, informací a zveřejněných dokumentů mi slovo PRÝ v těchto titulcích dost vadí. Svým způsobem pikantní, ale ještě horší je použití slova PRÝ v titulku, za nímž následuje text, který je naopak poměrně dost jednoznačný, jak jsme mohli vidět např. ve FN když titulek "Brusel PRÝ bude bránit podobu rozpočtu EU výhodnou pro Česko" pokračuje textem "Evropská komise bude bránit současnou podobu politiky soudržnosti, která vyrovnává rozdíly mezi bohatými a chudými regiony v Evropské unii. Po setkání s polským prezidentem Bronislawem Komorowskim to dnes řekl předseda EK José Barroso....", tedy naprosto jasné a jednoznačné prohlášení. Že se třeba po letech ukáže, že výsledek byl jiný než očekávání, to je jiná věc, neznámá v době aktuálního zveřejnění té zprávy a tudíž neopravňující použití toho zpochybňujícího slůvka. >>>

Pozn. redakce: Jako šéfredaktorka jsem si také všimla jak lidi píší čím dál opatrněji a to nejen za použití slova PRÝ. Opravdu již děs je, že takřa nenapíší nadpis bez otazníku. Přitom na každé katedře žurnalistiky se zdůrazňuje, že v nadpisech se nemají otazníky, vykřičníky a dokonce ani tečky používat, že je to znakem neprofesionality. Z těchto článků přímo čiší opatrnost, aby nebyly napadnutelné soudem. Co je ale horší, že otazník používají zkušení profesionálové pro záměrnou pomluvu. Vědí totiž, že si lidi zapamatují jen informaci a na otazník zapomenou a skandál je na světě. Další noviny přeberou již jen, že se psalo tam a tam to a to. Toto je nejhorší nešvar od politiků i novinářů, kteří chtějí ublížit. Především ve volební kampani se to tudíž otazníky v novinách jen hemží. Co s tím? Já otazníky v nadpisech škrtám se zdůvodněním, že nejsou profesionální. Pokud autoři na to nepřistoupí, články nevýjdou. Noviny dostanou říz a jsou pravdivé, neboť se v nich pak vyskytují jen ti autoři, kteří si za svým tvrzením stojí i přes hrozbu soudního stíhání.

Petr Hájek má pravdu. Síla mediokracie je obrovská

Ivana HAslingerová

Když mi přišel následující dopis a článek "Cena ženy" od doktorky Kláry Samkové, byla jsem překvapena a nevěřila jsem tomu, že úvodní citace slov doktora Jocha v něm, která ji tak pobouřila, je míněna vážně a není vytržena z kontextu něčeho, kde je míněna jako nadsázka či ilustrace jak by to vypadalo kdyby.Připadlo mi to podobné nedávné situci, kdy vicekancléř Petr Hájek pobouřil čtenáře výroky, které uváděl jako příklad toho jakou moc má mediokracie ve své nize Smrt ve středu. Tehdy tam napsal, parafrázuji, že kdyby opublikovala média např. zprávu, že dvojčata si odstřelili sami Američané, čtenáři to vezmou jako fakt, protože musí brát zprávy z médií jako fakt neb sami u všeho být nemohou a ověřovat si to také nemohou. Uvedl to jako příklad toho jaká je obrovská moc médií – mediokracie, a jak jde velmi lehce zneužít. A pak vypukl obrovský útok na něj že obvinil Američany z odstřelení dvojčat a je na straně Talibanu.... Potvrdilo to jeho tvrzení o moci mediokracie. Byl to důkaz toho jak povrchně lidi čtou a že jim utkvělo v hlavách jen to, že Petr Hájek napsal, že Američani odstřelili dvojčata. A to to měli v předchozí větě vysvětleno jak je to míněno. Natož kdyby to skutečně média napsala. Proto jsem se otázala pana poradce Jocha jak ona jeho věta uvedená v článku Kláry Samkové vznikla a on mi potvrdil, že onen citát je skutečně vytržený z kontextu z eseje o politické filosofii, který HYPOTETICKY zvažoval, za jakých okolností může demokracie zaniknout - tehdy, když většina nerespektuje svá ústavní omezení. Podrobně viz: Roman Joch: "Lidská práva, správně chápaná, jsou posvátná">>>

Cena ženy

Klára Samková Veselá

„Právo volit bude mít ještě jednu podmínku: U mužů je to dobrovolná vojenská služba a u žen ochota mít děti….. omezení všeobecného volebního práva musí být pro ženy, které mají méně než dvě děti. Žena, která žádné děti nemá, ve společnosti nemá takový vklad, jako žena, která děti má. Proto jen ženy, které mají dvě děti nebo více, se kvalifikují k právu volit a být voleny. Žena, která děti nemá, má plnou možnost žít ve svobodě a všechna její práva jsou respektována, ale ona nemá právo vládnout společnosti, v níž budou žít děti druhých, ne její.“ To jsou slova, kterými deklaroval své názory nový poradce premiéra Petra Nečase pro zahraniční politiku a lidská práva, MUDr.Roman Joch. Shodou okolností jsem je četla v době, kdy moje neteř po normálním průběhu těhotenství porodila mrtvou dcerušku…. Nebylo to ani zanedbání lékařů, pupeční šňůra děťátka se ještě v těle matky se prostě kolem něj obtočila tak, že se udusilo. Přemýšlela jsem, jestli by MUDr. (!!!) Joch konzistentně se svými deklarovanými názory byl ochoten této zoufalé mladé ženě říci do očí, že je bezcenná, protože nemá dítě…. Vzpomněla jsem si i na další méně osobní případy: na jednu zdeptanou klientku opuštěnou manželem na prahu šedesátky. Prožila s ním celý svůj život přes to, že věděla, že on nemůže mít děti. Ona je mít mohla, ale prostě jej příliš milovala než aby jej opustila nebo chtěla mít dítě s někým jiným, byť to byl anonymní dárce… Vedle dvakráte rozvedené blonďaté sekretářky však u jejího chotě vypučela druhá mužská míza, podpořená náhle se projevivšími otcovskými sklony k sekretářčině rovněž blonďaté dvanáctileté dcerce. (Nic proti blondýnám…) I tato paní je dle pana poradce Jocha bezcenná?>>> Petr Hájek má pravdu. Síla mediokracie je obrovská - pozn. redakce

Roman Joch: "Lidská práva, správně chápaná, jsou posvátná"

Dobrý den, pani Haslingerová, moc děkuji za Vaše blahopřání a všechna dobrá přání. Pani doktorka Samková má ve své dopise, který jste uveřejnila v článku "Petr Hájek má pravdu. Síla mediokracie je obrovská", plnou pravdu, když říká, že "...celý problém tkví v jednom: na problematiku lidských práv se celá pravicová scéna... vylhostejnila... Proto každý, kdo se lidskými právy zabývá a leží mu na srdci, je automaticky hnán do levicových řad, i když se mu tam naprosto nechce a je i pro ně nepřijatelný. " Mýlí se však, když si myslí, že "MUDr. Joch situaci "řeší" tak, že daný problém prostě zruší "k dennímu pořádku"." Ne, to není můj názor. A už úplným nedorozuměním je názor, že prý chci někomu brát volební právo či je omezovat. Nikoli a přesně naopak: můj názor je ten, že volební právo má být všeobecné a rovné, jak je zakotveno v naši Ústavě, kterou považuji za výbornou. Onen citát vytržený z kontextu je z eseje o politické filosofii, který HYPOTETICKY zvažoval, za jakých okolností může demokracie zaniknout - tehdy, když většina nerespektuje svá ústavní omezení. Rovněž říkal, že demokracie by zanikla, pokud by ji občané nebránili proti cizím totalitním nepřátelům, nebo pokud by se nanarodila nová generace - nebudou-li lidé, občané, nebude ani demokracie. Onen esej byl psán formou dialogu, který měl vysokoškolské studnety přimět k přemýslení, a žádná z tezí v něm obsažených nevyjadřuje nutně mé názory - ty teze mají studenty vést k přemýšlení.>>>

 

MF DNES je nekorektní deník

Ing. Jaroslav Saliva , první náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost

Vyjádření v článku MF DNES "Vnitro řídí Vít Bárta, tvrdí ministři i úředníci" ze dne 30. srpna 20010 považuji za nekorektní. Žádný rozhovor jsem totiž MF DNES neposkytl. Pouze na telefonickou otázku, jak komentuji způsob řízení Ministerstva vnitra, jsem odpověděl, že mi toto nepřísluší komentovat. Jsem přesvědčen, že MV a všechny podřízené součásti, zejména Policie ČR a HZS nejvíce ze všeho potřebují stabilizaci, klid na práci a jasnou vizi, jak se vyrovnat s obdobím nezbytných úspor při zachování dosažené úrovně vnitřní bezpečnosti ČR a s prioritami, které pro nás vyplývají z koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády. Věřím, že všichni společně pod vedením místopředsedy vlády ČR a ministra vnitra Radka Johna tento úkol splníme.

Petr Hájek: "ČT je hlavní údernou pěstí antiklausismu neboli havlismu"

Mezi Hradem a Českou televizí to vře. Zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek odmítl pozvání do veřejnoprávní televize. A na adresu stanice ještě přitvrdil svá slova. Tvrdí, že generální ředitel České televize Jiří Janeček nemá vliv na to, co veřejnoprávní televize vysílá. Ostře se opřel hlavně do moderátorské hvězdy ČT Václava Moravce. "Ostatně pan ředitel Janeček - i kdyby měl dobrou vůli - nemá faktický, ale pouze formální vliv na to, co 'jeho' televize vysílá. Zvláště ne ve zpravodajství či publicistice a už vůbec ne na maratónské pořady pana Moravce. Pan Moravec má tak fakticky svou televizi, svůj privátní kanál, uvnitř této zvláštní instituce," zareagoval Hájek. Pokračuje tak ostrá výměna názorů mezi Hradem a televizí veřejné služby, kterou započal rozhovor serveru ParlamentniListy.cz, v němž Hájek o ČT mimo jiné prohlásil, že "je nastavena jako jedna z hlavních úderných pěstí antiklausismu" a razí politický směr, "který lze označit za havlismus.">>>

Další epizoda mediálního fakáče směrem na Hrad

Jiří Rybář

Je až smutné, kolik bloggerů se opět na základě mediálního spamu opírá do prezidenta a jeho poradců, kancléřů a celkově lidí, kterými se obklopuje. Že jsou odborníky na vše - klima, evoluci, kouření, ropné uniky, sexuální výchovu a ještě si dovolí být eurodisidenti. Rád vám vysvětlím, jak se věci skutečně mají. Cituji pro ilustraci text příspěvku tydlitatova. idnes.cz zamýšlejícího se nad tím, že by Jiří Paroubek byl skvělým prezidentem: "Ta sbírka Cimrmanů, kteří si hrají na umělecké kritiky, klimatology, disidenty proti EU, popírají evoluci, brojí proti sexuální výchově dětí a píší o namaštěném ptákovi, zatímco ostatní lidé řeší úplně jiné a mnohem bolestnější problémy, (...) Už jen čekám, kdy z Hradu zazní „alternativní teorie“ o placatosti Země." Téměř všechna výše popsaná témata, která pánové z Hradu vysvětlují, jsou přitom kritikou médií. Využívají je pouze jako příklady pro důkazy mediální manipulace. Média však dávají prezidentovi a jeho lidem do úst obraz kritiků přímo těchto témat. Kdyby probíhala skutečná nemanipulovaná debata nad těmito tématy, divili byste se, v kolika z nich s lidmi z Hradu souhlasíte.>>

Diskreditace Odboru digitalizace ÚSTRU se stala prostředkem jak digitalizaci radikálně omezit

Miroslav Vodrážka, předseda NOO ÚSTR

Nezávislá odborová organizace (NOO) Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) sleduje se znepokojením dlouhodobou a cílenou dezinformační kampaň proti digitalizaci ÚSTRu a jeho Odboru digitalizace .Adekvátním způsobem nebyla v médiích dementována rozšířená nepravda, obsažená v dopise vedoucího oddělení archivních fondů FMV ABS Mgr. Antonína Slavíčka adresovaného člence Rady Ústavu redaktorce LN Petrušce Šustrové. Antonín Slavíček tvrdil, že v souvislosti s procesem digitalizace došlo „drastickému poničením svazku H-682 (Historický fond) týkající se státobezpečnostního vyšetřování okolností sebeupálení Jana Palacha“. Tuto informaci převzaly Lidové noviny dne 19.6. 2010 v článku „Ústav čelí skandálu. Ztratil vzácné archiválie o Palachovi“. Obdobně vedení Ústavu nedementovalo ani nepravdivé a účelové prohlášení členky Rady Ústavu Petrušky Šustrové, která v Českém rozhlase dne 22.6. 2010 prohlásila: „Mám seznam asi pěti konkrétních věcí, kdy se ztratily části svazků. Dokonce ve vyšetřovacím spisu z Ústí se jeden z pěti svazků nevrátil z digitalizace.“ Přestože celý vyšetřovací spis StB vztahující se k odbojářské skupině z 50. let vedený pod archivním číslem V 774 Ústí, podvazek č. 6, byl dohledán na pracovišti Archivu v Kobylisích. Pro členku Rady paní Petrušku Šustrovou se diskreditace digitalizace stala účelovým prostředkem.>>>

Nápad premiéra na zrušení ČT1 a ČT4 je správný

Petr Paulczynski

Není to tak dávno kritizoval premiér Nečas veřejnoprávnost programů ČT1 a ČT4. Označil jejich program z hlediska veřejnoprávnosti jako poplatky dotovanou komerční a plytkou zábavu typu sportovně-zábavního. Inu, kouknu li do programu večerní zábavy těchto kanálů, musím  mu dát za pravdu. Avšak nejenom to. Mne za moje poplatky rozhořčují i pořady, které by se mohly veřejnoprávními nazývat, přesto se vždy když se mi na obrazovce objeví leknu, že se vrátily staré časy. Abych byl konkrétní, mám na mysli pořad Retro a Před 25 lety. Tak se to tuším jmenuje. Čemu slouží, nevím. Je veřejnoprávní záměr, vytvářet klima totální frustrace? ČT nyní provádí změny v managementu. Na změně pořadů však nic nového nepozoruji. Přijde mi to jako když se tleskne pod stromem plným vrabců. Na chvíli odletí, ale pak se vrátí všichni zpět. Akorát sedí každý na jiné větvi. A tak si myslím, že Petr Nečas trefil hřebíček na hlavičku a jeho nápad na zrušení ČT1 a ČT4 mi přijde jako docela vtipný.>>>

Osvěžující pramen z Polska

Stanislav Přibyl

V Lidových novinách se často setkáváme s kýčovitým a mechanickým hodnocením představitelů a proudů ve střední postkomunistické Evropě. Hlavním tvůrcem tohoto školácky šablonovitého zjednodušování je pan redaktor Palata: Mečiar absolutní zlo – Dzurinda absolutní slušnost, omlouvačství Německu absolutní ctnost – pochybnosti o směřování Evropské unie absolutní zločin. A samozřejmě Kazcynští – absolutní nacionalistické ultrakonzervativní tmářství, zatímco polští v Evropské unii oproti nim preferovaní politici – absolutní dobro. V této souvislosti mi utkvěl autentický, ale o to více šokující výrok jednoho eurobyrokrata: „My podporujeme moderní evropské politiky, jakým je například Donald Tusk“. Zde již nejde jen o nevinné pisálkování, nýbrž o to, že tento novinářský „trendy“ styl je ozvěnou i podporou myšlení a zákulisního konání Bruselu. Tam se kádruje „modernost“ a „evropskost“ politiků. Tam je skutečné mocenské centrum, pro nějž mají hlasy voličů pro „nemoderní“ a „neevropské“ politiky jen relativní význam, protože jsou zpozdilé a nechápou objektivní směřování evropských dějin. Slouží ke cti Lidovým novinám, že nám konečně nadělily také autentický hlas z Polska, a to publikováním „Úhlu pohledu“ polského europoslance za Kaczynsikého PiS, Marka Henryka Migalského . Je to vskutku osvěžující pramen živé vody. Jednak sám název příspěvku „Kaczynski není Rumburak“, jakož i označení Kaczynského za cimrmanovského „sekáče, co se nezakecá“, prozrazuje asymetrii mezi znalostí české kultury v Polsku oproti našim znalostem kultury polské, končící často jen u Bolka a Lolka. >>>

Havlův film za peníze ČT. Test českého diváka, či kult osobnosti?

Lukáš Petřík

V úterý 22. června uzavřela Česká televize smlouvu se společností Buc-Film producenta Jaroslava Boučka a vstoupila tak do koprodukce filmové verze hry Václava Havla Odcházení. To, že se státní televize finančně podílí na soukromém projektu, je podle prezidentova vicekancléře a kritika médií Petra Hájka skandál. Petr Hájek kritizuje nejen tento počin ČT ale i časté dokumenty ČT o bývalém prezidentovi: „Jako by nestačily roky takzvaných dokumentárních ČT cyklů o jeho hrdinských činech. V šedesátých letech by se tomu podle sovětského, stalinského, respektive chruščovovského vzoru říkalo i mezi komunisty s odporem vytváření kultu osobnosti." Později se podle Hájka podobným oslavným dokumentům lid již jen smál. „Anekdoty o tom, jak už se člověk bojí otevřít i olejovky, aby na něj nevykoukl Husák. Také mu z našich daní nakonec financovali filmovou verzi jeho veledíla o Slovenském národním povstání. Velké vzory holt přitahují. Člověka z těch podobností až mrazí. Což má zase v těchhle vedrech také svou hodnotu. Ale je to hodně drahá a nemravná klimatizace. Něco jako bursíkovské sluneční elektrárny České televize," dodal Hájek.>>>

Také veřejnoprávní média potřebují redukční dietu

Petr Štěpánek

Nová vládní koalice chce státu nasadit redukční dietu. Stejnou dietu si zaslouží i přebujelá veřejnoprávní média. Český rozhlas má v současné době 21 stanic, Česká televize čtyři. Ale podívejme se na věc popořádku a systémově. Nejprve je třeba si položit otázku, zda veřejnoprávní média vůbec chceme. Dá se předpokládat, že přes všechny výhrady, které opakovaně zaznívají, většinová odpověď bude znít, že rozhlas a televizi ano, ČTK nikoli, ta může být zprivatizována. Pak se musíme ptát dál: Jaký rozsah má veřejná služba mít? Kolik to bude stát, respektive kolik na to chceme dát? A jakým způsobem to má být hrazeno?Když jsem před lety psal alternativní projekt veřejnoprávní televize, uvažoval jsem o dvou kanálech nazvaných ČT Info a ČT Arte. Vedla mne k tomu myšlenka, že veřejnoprávní médium má za veřejné peníze obsluhovat především ten prostor, který zdarma nezaplňují média privátní. Opravdu potřebujeme z veřejných peněz platit ČT 4 Sport? A má být za veřejné peníze provozován kanál ČT 1, jenž se v hlavním vysílacím čase příliš neliší od privátní konkurence? Nestačily by jako veřejná služba kanály dva, tj. ČT 24 (Info) a ČT 2 (Arte)? Kolik tím ušetříme? Obdobně je třeba se ptát v Českém rozhlase. Tam, pokud vím, si podobné otázky již kladou.>>>

Je či není Česko spojencem USA v globálním protiteroristickém boji?

Břetislav Olšer

Mezi českými novináři, kteří se účastnili provokační plavby do Pásma Gazy, byli i dva zaměstnanci České televize, plus jeden "filmař" a jeden "nezávislý novinář." Je toto „veřejná služba“, za kterou jsme nuceni platit každý měsíc příspěvek 135,- Kč na provoz České televize….? Jak se tato „veřejnoprávnost“ slučuje s tím, že za tyto naše peníze se několik zaměstnanců ČT účastní nelegální akce krajně levicových a islamistických sil proti jedinému demokratickému státu uprostřed arabských zemí Blízkého východu? Zločiny Hamásu můžeme sledovat zdarma! Máme na to na satelitu Al Džazíru. Redakce zpravodajství České televize (ČT) požádala ministra zahraničí Jana Kohouta, aby vznesl protest proti postupu izraelských jednotek vůči dvěma členům týmu televize. Redaktor Petr Zavadil a kameraman Jan Línek byli zadrženi v pondělí při izraelském zásahu proti flotile s "humanitární pomocí" palestinskému Pásmu Gaza.  "Žádám Vás tedy tímto, abyste tlumočil izraelské straně důrazný protest proti postupům, jež izraelské bezpečnostní síly použily vůči občanům ČR," uvádí ČT ve své zprávě. Kde se bere tato drzost? Jak je možné, že se televizní štáb ocitne na konspirativní a terorismus podporující lodi, která nabízí kameramanům vstup zdarma jen proto, aby měla propagandistické záběry v co největším množství televizí. Jak se to pracovníci ČT dozvěděli? Od koho? Jakými kanály vznikají takové „investigativní služební cesty“, zvláště na podporu teroristů, které odsuzují přední velmoci světa. Teroristé jsou už na jiném břehu. Ostatně, pan generální ředitel ČT Jiří Janeček to má asi v krvi; byl přece skoro deset let v KSČ, absolvoval VUML a patřil mezi komunistickou elitu v okrese Tábor, kde byl vedoucím redaktorem týdeníku Palcát, vydávaného OV KSČ. Nic z toho však ve své kandidatuře na post generálního ředitele ČT neuvedl. Zapřel to, jako Petr Krista…>>>

Potvrzeno: Česká televize neinformuje objektivně

Petr Štěpánek

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uložila na svém posledním zasedání pokutu České televizi za to, jakým způsobem informovala, přesněji spíše neinformovala, o výsledcích arbitráže mezi Českou republikou a společností EMV ve věci televize TV3. Správní řízení s Českou televizí vedla RRTV na základě mé stížnosti (celý text ZDE). Dovolím si připomenout, co jsem radě napsal: Na tiskové konferenci (ke zhlédnutí ZDE), kterou jsem spolu se zástupcem Ministerstva financí v souvislosti s vítězstvím České republiky v mezinárodní arbitráži ve věci televize TV3 14. 7. 2009 uspořádal, Česká televize se svým štábem natáčela. Nic ovšem neodvysílala. Ani ve zpravodajství, ani v žádném ze specializovaných pořadů. Proč se český divák nesmí dozvědět o okolnostech úspěchu České republiky? Proč se divák nesmí dozvědět, že členové RRTV postupovali podle zákona a že hájili zájem České republiky? Proč se nesmí dozvědět, že to byly naopak jiné osoby a instituce, které pozici České republiky komplikovaly a poškozovaly? Proč má divákovi zůstat utajeno, že úspěch v této arbitráži znamená zásadní průlom v dosud spíše neúspěšné mezinárodně-arbitrážní praxi státu a obrat v jeho přístupu k některým arbitrážním zlatokopům, považujícím ČR za jakýsi zaslíbený „arbitrážní Klondike“? Nebo to snad ČT nepustila na obrazovku proto, že to jsou nezajímavé informace?>>>